Způsob modlitby Proroka ﷺ

Způsob modlitby Proroka ﷺ

Ctihodný šejch

‘Abdul‘Azíz Ibn ‘Abdulláh Ibn Báz

Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného

Chvála jedinému Bohu a požehnání a mír Jeho služebníkovi a poslu, našemu proroku Muhammadovi a jeho rodu a druhům.

Tato stručná slova vysvětlení způsobu modlitby Proroka ﷺ jsem chtěl předložit každému muslimovi a muslimce, aby se ho každý, kdo si je přečte, snažil napodobovat, na základě slov Proroka ﷺ: „Modlete se tak, jak mě vidíte, že se modlím.” [1] A zde je pro čtenáře vysvětlení: [1] Zaznamenal ho Al-Buchárí pod číslem (605).

1 - Dodržet pořádně malou očistu (wudu), a to tak, aby ji vykonal tak, jak mu to nařídil Bůh ve Svých slovech: {Vy, kteří věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte si obličeje své i ruce své až k loktům a otřete si hlavy své a nohy své až ke kotníkům!} [Prostřený stůl: 6]. až do konce verše.

A na základě slov Proroka ﷺ: „Není přijata modlitba bez očisty.” [2] [2] Zaznamenal ho Muslim pod číslem (224).

A jeho slov k tomu, kdo se špatně modlil: „Pokud vstaneš k modlitbě, vykonej pořádně malou očistu ” [3] [3] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (5782).

2 - Modlící se se postaví celým svým tělem směrem ke qible, což je Ka'aba, ať je kdekoliv na světě. S upřímným úmyslem v srdci na konkrétní modlitbu, kterou se chce modlit, ať už je povinná nebo doporučená, ale nevyslovuje tento úmysl nahlas, protože vyslovování tohoto úmyslu nepatří do islámu a naopak je to novota, protože Prorok ﷺ ani sahába (ať je s nimi Bůh spokojen) úmysl nahlas nevyslovovali. Pak si má vzít clonu (sutra), ke které se má modlit, ať už je imámem pro ostatní nebo ne. A postavení se směrem ke qible je podmínkou modlitby kromě některých známých výjimek, které jsou vysvětleny v knihách učenců.

3 - Řekne zasvěcující takbír, což jsou slova: Alláhu akbar, a při tom se dívá před sebe na místo, kde dělá sudžúd.

4 - Při tomto takbíru zvedne ruce k ramenům nebo až k uším.

5 - Dá si ruce na prsa tak, že pravá ruka je položena přes levou dlaň, zápěstí a paži, protože tak to bylo zaznamenáno o Prorokovi ﷺ.

6 - Je doporučené číst na začátku tato dua (dua al-istiftáh): „Alláhumma bá‘id bajní wa bajna chatájája kamá bá‘adta bajna-l-mašriqi wa-l-maghrib, Alláhumma naqqiní min chatájája, kamá junaqqa th-thawbu-l-abjadu mina-ddanas, Alláhumma ighsil chatájája, bi-l-má’i wa-th-thaldži wa-l-barad." (Ó Bože, vzdal mě od mých hříchů, jako jsi vzdálil východ od západu, ó Bože, očisti mě od mých hříchů, jako se očist’uje bělostné roucho od nečistoty, ó Bože, smyj mé hříchy sněhem, vodou a kroupami.) [4] [4] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (744) a Muslim pod číslem (598).

A pokud si přeje, může místo toho říci: „Subhánaka l-láhumma wa bihamdika, wa tabáraka smuka, wa ta‘ála džadduka, wa lá iláha ghajruka.” (Bud’ sláva Tobě, ó Bože, i chvála Tobě a bud’ požehnáno jméno Tvé a povznesena vznešenost Tvá a není boha kromě Tebe.) [5] A pokud řekne jiné dua al-istiftáh, které je potvrzené od Proroka ﷺ, tak to nevadí. A nejlepší je, aby říkal jednou to a podruhé to, protože to je nejdokonalejší následovaní. A poté řekne: „A‘údhu billáhi mina-šajtáni -rradžím. Bismilláhi -rrahmáni-rrahím." (Utíkám se k Bohu před prokletým satanem. Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného). A pak přečte súru al-Fátiha, protože Prorok řekl: „Není modlitby pro toho, kdo nečetl Otevíratelku Knihy(Fátihu).” [6] A po ní řekne: „Ámín" - nahlas, pokud se jedná o hlasitou modlitbu, a potichu, pokud se jedná o tichou modlitbu. Poté přečte z Koránu to, co je pro něj jednoduché. A nejlepší je číst po Fátize při modlitbě zuhr, asr a iša středně dlouhé súry, při fadžru dlouhé a při maghribu někdy dlouhé a někdy krátké, aby se tak řídil podle hadíthů, které o tom mluví. [5] Zaznamenal ho Muslim pod číslem (399). [6] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (756).

7 - Zvedne ruce k ramenům nebo k uším, udělá takbír a přejde do poklony (rukú’), kdy má hlavu v jedné rovině se zády a ruce na kolenou s prsty od sebe, a v této pozici vydrží v klidu a řekne: „Subhána rabí-l-‘azím" (Sláva Bohu Velkolepému) a nejlépe je říci to třikrát a více. A je doporučené, aby zároveň s tím řekl: „Subhánaka-lláhuma wa bihamdika, alláhuma ghfir lí." [7] [7] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (817) a Muslim pod číslem (484).

8 - Zvedne se z poklony a zvedne ruce k ramenům nebo k uším a řekne: „Sami' Alláhu liman hamidah,”(Bůh slyší toho, kdo Ho chválí) ať už je imámem pro ostatní nebo se modlí sám. A když stojí, řekne: „Rabbaná wa laka-l-hamd hamdan kathíran tajjiban mubárakan fíh, mil’a s-samáwáti wa mil’a l-ardi, wa mil’a má ši’ta min šaj'in ba‘du." (Bůh slyší toho, kdo Ho chválí častým, dobrým a požehnaným chválením. Bože, náš Pane, Tobě patří všechna chvála, nechť se naplní jí nebesa i země i to, co si budeš ještě přát.) [8] [8] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (711) a Muslim pod číslem (598).

Zatímco pokud se modlí za imámem, tak řekne: „Rabbaná wa laka-l-hamd…" až do konce výše zmíněného. A pokud oba (tj. imám i ten, co se modlí za ním) řeknou: „Ahla th-thaná'i wa-l-madžd, ahaqqu má qála-l-‘abd, wa kulluná laka ‘abd: Alláhumma lá máni‘a limá a'tajta, wa lá mu‘tija limá mana‘ta, wa lá janfa‘u dhá-l-džaddi minka-l-džaddu." (Chvála a sláva, která je nepravdivější, co řekl služebník, a všichni jsme Tvoji služebníci: Bože, nikdo nezadrží, co Tys daroval, a nikdo nedaruje, co Tys zadržel, a nikomu neprospěje jeho bohatství proti Tobě) [9] Je to dobré, protože to bylo zaznamenáno o Prorokovi. [9] Zaznamenal ho Muslim pod číslem (477).

A je doporučené, aby si každý z nich - tj. imám, ten, co se modlí za ním, a ten, co se modlí sám -dal ruce na prsa tak, jak je měl před tím, než přešel do poklony, protože v hadíthech Wáila Ibn Hudžra a Sahla Ibn Sa'ada (ať je s nimi Bůh spokojen) bylo o Prorokovi ﷺ zaznamenáno to, co to dokazuje.

9 - Padne na tvář (sudžúd) tak, že si na zem nejdříve položí kolena a až pak ruce, pokud je to pro něj snadné, pokud je to pro něj těžké, položí na zem nejdříve ruce a až pak kolena, a jeho prsty na rukou a nohou směřují ke qible a prsty na rukou jsou vedle sebe a natažené, a je opřený o sedm částí těla: čelo, nos, ruce, kolena a prsty na nohou. A řekne: „Subhána rabí-l-‘alá." (Sláva mému Pánu nejvyššímu) A je doporučené to říci třikrát a více a je doporučené, aby také řekl: „Subhánaka-lláhuma Rabbaná wa bihamdika, Alláhuma ghfir lí." (Sláva Tobě Bože, Pane náš, jen Tobě patří poděkování. Bože odpusť mi). A měl by říkat, co nejvíce proseb, na základě slov Proroka ﷺ: „Co se týče poklony, v té chvalte velkolepost Boží, a co se týče padnutí na tvář, v něm se snažte co nejvíce prosit Boha, protože vaše prosby nejspíše vyslyší.” [10] [10] Zaznamenal ho Muslim pod číslem (479).

A prosit svého Pána o dobro v tomto i v budoucím světě. ať už se jedná o povinnou nebo doporučenou modlitbu. A v sudžúdu by měly být jeho paže od těla, břicho na stehnech, stehna na lýtkách a lokty zvednuté nad zemí, na základě slov Proroka ﷺ: „Srovnejte se při padnutí na tvář (sudžúd) a ať si nikdo z vás nepokládá paže tak, jako si je pokládá pes.” [11] [11] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (788) a Muslim pod číslem (493).

10 - Zvedne hlavu a řekne: „Alláhu akbar," sedne si na levou nohu, pravou vystrčí doprava, položí si ruce na stehna a kolena a řekne: „Rabbi ghfir lí, wa rhamní, wa hdiní, wa rzuqní, wa ‘áfiní, wa džburní." [12] A v tomto sedu chvíli vydrží. [12] Zaznamenal ho at-Tirmidhí pod číslem (284), Abú Dáwúd pod číslem (850) a Ibn Mádža pod číslem (898).

11 - Udělá druhý sudžúd a při tom řekne: „Alláhu akbar" stejným způsobem jako u prvního sudžúdu.

12 - Řekne: „Alláhu akbar" a zvedne se do sedu, jako byl ten mezi sadždami, a je v něm jen chvilinku. Tento sed se nazývá odpočinkový (džalsa al-istiráha) a je doporučený - pokud ho neudělá, nic se neděje, a v tomto sedu se neříká žádný dhikr ani prosby (dua). Poté se postaví na druhé rak‘a - přes kolena, pokud to je pro něj jednoduché, pokud je to pro něj těžké, tak se může opřít o ruce. Ve stoje pak přečte súru al-Fátiha a vše ostatní, co dělal v prvním rak‘a.

13 - Pokud má modlitba jen dvě rak‘a, jako modlitba fadžr, páteční modlitba a modlitba svátku, sedne si po druhé sadždě tak, že pravá noha směřuje ven a levá je položena na straně, pravou ruku má na pravém stehně, prsty má v pěst kromě ukazováčku, kterým ukazuje k prohlašování jedinosti Boží. A pokud má v pěst pouze malíček a prsteníček, zatímco prostředníček a palec tvoří kruh a ukazováčkem ukazuje, je to dobré, protože oba dva způsoby byly zaznamenány o Prorokovi ﷺ. A nejlepší je dělat jednou tento způsob a podruhé druhý. A jeho levá ruka je na levém stehně a koleni a v tomto sedu řekne tašahud, což jsou slova: „At-tahijjátu lilláh, wa-s-salawátu wa-t-tajjibát, as-salámu ‘alajka ajjuha-n-nabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádi lláhi-s-sálihín, ašhadu an lá illáha ila-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh." (Veškerá úcta, všechny modlitby i slova výtečná patří Bohu, mír tobě, Proroku, a milost Boží i požehnání Jeho, mír nám i služebníkům Božím bezúhonným. Vyznávám, že není boha kromě Boha, a vyznávám, že Muhammad je Jeho služebník a posel.) A poté řekne: „Alláhumma salli ‘alá Muhammad wa ‘alá áli Muhammad, kamá salajta ‘alá Ibráhím wa ‘alá áli Ibráhím, innaka hamídun madžíd, wa bárik ‘alá Muhammad wa ‘alá áli Muhammad, kamá bárakta ‘alá Ibráhím wa ‘alá áli Ibráhím, innaka hamídun madžíd." (Bože, sešli milosrdenství na Muhammada i rod Muhammadův, tak jako jsi seslal milosrdenství Abrahamovi i rodu Abrahamovu, věru Tys chvályhodný, slávyplný. Bože, sešli požehnání na Muhammada i na rod Muhammadův, tak jako jsi seslal požehnání na Abrahama i na rod Abrahamův, věru Tys chvályhodný, slávyplný.) [13] [13] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (797) a Muslim pod číslem (402).

A pak se uteče v ochranu Boží před čtyřmi věcmi a řekne: „Alláhumma inní a‘údhu bika min ‘adhábi džahannama wa min ‘adhábi-l-qabri wa min fitnati-l-mahjá wa-l-mamát wa min šarri fitnati-l-masíhi-d-dadždžál.” (Bože, utíkám se k Tobě před utrpením pekelného ohně, před utrpením v hrobě, před pokušením života a smrti a před zlem pokušení falešného mesiáše Dadždžála) [14] [14] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (1311) a Muslim pod číslem (588).

A poté prosí Boha o jakékoliv dobro, které chce v tomto i v budoucím světě, a pokud prosí i za své rodiče nebo jiné muslimy, nevadí to, ať už se jedná o povinnou nebo doporučenou modlitbu, na základě obecných slov Proroka ﷺ v hadíthu Ibn Mas‘úda (ať je s ním Bůh spokojen), když ho učil tašahud: „A poté si vybere, jaké prosby se mu líbí, a prosí za ně.” [15] A v jiné verzi: „Poté si vybere, jakou prosbu chce.” [16] [15] Zaznamenal ho an-Nasáí pod číslem (1298). [16] Zaznamenal ho Muslim pod číslem (402).

A to se obecně týká všeho, co člověku prospívá na tomto i v budoucím světě. Poté pozdraví na pravou a levou stranu tak, že řekne: „As-salámu alajkum wa rahmatulláh, as-salámu alajkum wa rahmatulláh."

14 - Pokud má modlitba tři rak‘a jako maghrib nebo čtyři jako zuhr, asr a iša, přečte výše zmíněný tašahud s modlitbou za Proroka ﷺ, poté se postaví přes kolena, zvedne ruce k ramenům nebo k uším a řekne: „Alláhu akbar," pak dá ruce na prsa, jak bylo zmíněno výše, a přečte pouze súru al-Fátiha a pokud by někdy četl z Koránu ve třetím a čtvrtém rak‘a více než Fátihu, nevadí to, protože bylo zaznamenáno o Prorokovi ﷺ, co tuto možnost dokazuje v hadíthu Abú Sa‘ída (ať je s ním Bůh spokojen). A pokud by neřekl po druhém rak‘a po tašahudu modlitbu za Proroka ﷺ, nevadí to, protože po prvním tašahudu je pouze doporučená a není povinná. Po třetím rak‘a u maghribu a po čtvrtém po zuhru, asru a iše udělá tašahud, jak bylo uvedeno u modlitby, která má dvě rak‘a, a poté pozdraví napravo a nalevo. A poprosí třikrát Boha za odpuštění a pak řekne: „Alláhumma anta-s-salám wa minka-s-salám, tabárakta já dhá-l-džaláli wa-l-ikrám," (Bože, Tys Mír a od Tebe mír, bud’ požehnán, Ty, pln majestátnosti a velkomyslnosti) [17] předtím, než se obrátí k lidem, pokud je imám, a pak řekne: „Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír, lá hawla wa lá quwwata illá billáh, Alláhumma lá máni‘a limá a'tajta, wa lá mu‘tija limá mana‘ta, wa lá janfa‘u dhá-l-džaddi minka-l-džaddu. Lá iláha illa-lláh, wa lá na‘budu illá íjjáhu, lahu-n-ni‘matu wa lahu-l-fadlu wa lahu-th-thaná'u l-hasanu, lá iláha illa-l-láhu muchlisína lahu d-dína wa law kariha-l-káfirún." (Není boha kromě Boha, Jediného, jenž nemá společníka žádného. Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí. Není moci ani síly než u Boha. Bože, nikdo nezadrží, co Tys daroval, a nikdo nedaruje, co Tys zadržel, a nikomu neprospěje jeho bohatství proti Tobě. Není boha kromě Boha, neuctíváme nic kromě Něho. On prokazuje dobrodiní, je hoden přednosti a Jemu náleží velebení nejnádhernější. Není boha kromě Boha, jemuž upřímně zasvěcujeme víru, i když se to nevěřícím protiví.) [18] [17] Zaznamenal ho Muslim pod číslem (591). [18] Zaznamenal ho Muslim pod číslem (402).

A řekne třiatřicetkrát subhánalláh, třiatřicetkrát alhamdulilláh a třiatřicetkrát Alláhu akbar a pak řekne, aby dovršil sto: Lá iláha illa-l-láhu wahdahu lá šaríka lahu, lahu-l-mulku wa lahu-l-hamdu wa huwa ‘alá kulli šaj'in qadír (Není boha kromě Boha, Jediného, který nemá společníka žádného, Jemu náleží vláda i chvála a On má moc nad každou věcí). A po každé modlitbě přečte verš Trůnu a poslední tři súry z Koránu. A je doporučené přečíst tyto poslední tři súry po modlitbě fadžr a maghrib třikrát, protože to bylo zaznamenáno v hadíthech o Prorokovi ﷺ. A všechny tyto dhikry jsou doporučené, ne povinné.

A je doporučené, aby se každý muslim a muslimka modlili před modlitbou zuhr čtyři rak‘a, po ní dvě rak‘a, po maghribu dvě rak‘a, po iša dvě rak‘a a před modlitbou fadžr dvě rak‘a, což je všechno dohromady dvanáct rak‘a. A tato rak‘a se nazývají ar-rawátib, protože Prorok ﷺ je vykonával pravidelně, pokud necestoval. Pokud ale cestoval, tak je nevykonával, kromě doporučených modliteb u fadžru a modlitby witr. Tyto modlitby Prorok (mír a požehnání s ním) vykonával pravidelně, ať už cestoval nebo ne. A je doporučené se tyto modlitby ar-rawátib a witr modlit doma, ale pokud by se je pomodlil v mešitě, nevadí to. Důkazem jsou slova Proroka ﷺ: „Nejlepší modlitba člověka je v jeho domě, kromě povinné modlitby.” [19] [19] Zaznamenal ho al-Buchárí pod číslem (6860).

A pravidelné vykonávání těchto modliteb je jednou z příčin vstupu do ráje na základě slov Proroka ﷺ: „Tomu, kdo se modlil dvanáct rak‘a za den a noc, za ně bude postaven dům v ráji." [20] [20] Zaznamenal ho Muslim pod číslem (728).

A pokud se modlí čtyři rak‘a před asrem a dvě před maghribem a dvě před iša, je to dobré, protože bylo správně zaznamenáno o Prorokovi ﷺ, co to dokazuje. A pokud se modlí čtyři po zuhru a čtyři před ním, je to dobré na základě slov Proroka ﷺ: „Toho, kdo se pravidelně modlí čtyři rak‘a před zuhrem a čtyři po něm, Bůh zakáže ohni.” [21] A tím se myslí, že přidá dvě rak‘a k doporučené modlitbě po zuhru, protože doporučená modlitba je čtyři před zuhrem a dvě po něm. A pokud přidá další dvě, stane se z nich tolik, kolik bylo zmíněno v hadíthu Um Habíby (ať je s ní Bůh spokojen). [21] Zaznamenal ho Ahmad pod číslem (25547), at-Tirmidhí pod číslem (393) a Abú Dáwúd pod číslem (1077).

A jen Bůh je ručitelem úspěchu. Ať Bůh žehná a dá mír našemu proroku Muhammadovi Ibn ‘Abdulláhovi, jeho rodu, druhům a těm, kdo je v dobrém následují až do soudného dne…