Správná věrouka a co jí odporuje

Správná věrouka a co jí odporuje

Autor

Jeho eminence šejch ‘Abdul-‘Azíz Ibn ‘Abdulláh Ibn Báz

Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného

Úvod

Chvála jedinému Bohu a požehnání a mír s Prorokem, po němž již žádný nepřijde, a s jeho rodem a druhy.

Protože správná věrouka (aqída) je základem islámského náboženství a víry, myslím, že by měla být předmětem přednášky. Na základě islámských důkazů z Koránu a sunny je známo, že všechny skutky a slova jsou správně vykonány a přijaty, pouze pokud je správná věrouka. Pokud by věrouka (přesvědčení) nebyla správná, nebudou správné žádné skutky nebo slova, co z ní vychází. Pravil Všemohoucí: {Dnes jsou vám dovoleny výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim. A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a chováte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.} [Prostřený stůl: 5] A Všemohoucí Bůh pravil: {A bylo již vnuknuto tobě i těm, kdož před tebou byli: „Věru, budeš-li přidružovat, marné budou skutky tvé a budeš zajisté mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. 65} [Skupiny: 65] Je mnoho dalších veršů stejného významu. Jasná Boží kniha a sunna spolehlivého Božího Posla (ať mu jeho Pán dá nejlepší požehnání a mír) dokazují, že správná věrouka znamená víru v Boha, Jeho anděly, knihy, posly a osud, ať je dobrý nebo špatný. Těchto šest věcí je základem správné věrouky, se kterou byla seslána Boží kniha a vyslán Boží posel Muhammad (ať mu Bůh žehná a dá mír). Z těchto základů se pak odvíjí vše, v co je povinné věřit z nepoznaného světa a toho, co oznámil Bůh a Jeho Posel (ať mu Bůh žehná a a dá mír). Důkazů z Koránu a sunny na těchto šest věcí je mnoho, například: slova Boží: {Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky} [Kráva: 177] až do konce verše. A slova Boží: {Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho - a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho} [Kráva: 285] A slova Všemohoucího: {Vy, kteří věříte! Věřte v Boha i Jeho posla, v Písmo, které seslal poslu Svému, i v Písmo, které seslal již předtím. A kdo nevěří v Boha a Jeho anděly a Jeho Písma a Jeho posly a v den soudný, ten zbloudil zblouděním dalekým.} [Ženy: 136] A slova Všemohoucího: {Což nevíš, že Bůh zná vše, co na nebi je i na zemi? A vše to je věru v Knize zapsáno, a to je pro Boha vskutku velmi snadné. 70} [Pouť: 70] Co se týče správných hadíthů dokazujících tyto základy, tak těch je velmi mnoho. Patří mezi ně známý správný hadíth, který zaznamenal Muslim ve své sbírce správných hadíthů a který patří k tomu, co vyprávěl kníže věřících ‘Umar Ibn al-Chattáb (ať je s ním Bůh spokojen), že Gabriel (mír s ním) se zeptal Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) na víru a on řekl: „Víra je, že věříš v Boha, Jeho anděly, knihy, posly, soudný den a věříš v osud, ať je dobrý nebo špatný." [1] až do konce hadíthu. Tento hadíth zaznamenali dva velcí šejchové (Muslim a Buchárí) v hadíthu Abú Hurajry. Od těchto šesti základů se odvíjí vše, v co musí muslim věřit o Všemohoucím Bohu, soudném dni a o všech ostatních skrytých věcech. [1] Muslim, Víra (8), Thirmidhí Víra (2610), An-Nasáí Víra a její nařízení (4990), Abú Dáwúd Sunna (4695), Ibn Mádžah Úvod (63), Ahmad (1/27)

Víra ve Všemohoucího Boha

je víra v to, že jediný pravý Bůh si zasluhuje uctívání a nikdo jiný kromě Něj.

Do víry v Boha patří víra v to, že On je jediný Bůh, který si zasluhuje uctívání, a nikdo jiný, protože On stvořil lidi, je k nim dobrý, živí je, zná všechny jejich veřejné i tajné věci, je schopný odměnit ty, kteří Ho poslouchají, a potrestat ty, kteří Ho neposlouchají. A proto Bůh stvořil lidi a džiny a nařídil jim uctívání, jak pravil ve verši: {A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali (56)} [Běžící: 56] {a nechci od nich žádný příděl obživy a netoužím po tom, aby Mne živili (57)} [Běžící: 57] {vždyť Bůh sám je živitel, vládce síly a nezviklatelný! (58)} [Běžící: 58] A Všemohoucí pravil: {Lidé, uctívejte Pána svého, jenž stvořil vás i ty, kdož před vámi byli, abyste se báli Boha (21)} [Kráva: 21] {jenž pro vás učinil zemi lůžkem a nebesa kupolí a jenž seslal z nebe vodu a dal pomocí jí vyrůst plodům pro obživu vaši. Nedávejte Bohu rovných, vždyť dobře to víte! (22)} [Kráva: 22] A Bůh vyslal posly a seslal knihy, aby objasnil tuto pravdu, vyzýval k ní a varoval před tím, co jí odporuje. Jak pravil Všemohoucí: {A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!“} [Včely: 36] A Všemohoucí pravil: {A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: „Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ (25)} [Proroci: 25] A Bůh pravil: {Alif lám rá! Toto je Písmo, jehož verše byly potvrzeny a potom srozumitelnými učiněny od Moudrého, Vševědoucího,(1)} abyste neuctívali kromě Boha nikoho jiného a já věru jsem od Něho pro vás varovatelem i hlasatelem zvěsti radostné (2)} [Húd: 1-2] Podstata tohoto uctíváni spočívá v dodržení jedinosti Boží ve všem, čím je Bůh lidmi uctíván, jako jsou prosby (dua), strach před Bohem a naděje, modlitba, půst, obětování, slib (nadzr) a všechny druhy uctívání s podřízeností, doufáním a strachem před Bohem, s dokonalou láskou k Němu a pokorou před Jeho velkolepostí. Většina veršů v Koránu byla seslána s touto zásadní podstatou, jako slova Všemohoucího: {uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru upřímnou! (2) Což Bohu víra upřímná nepatří?} [Skupiny: 2-3] A slova Všemohoucího: {Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali} [Noční cesta: 23] A slova Všemohoucího: {Modlete se tedy k Bohu, jen Jemu zasvěcujíce víru upřímnou, i když se to nevěřícím nelíbí.(14)} [Odpoustějící: 14] Ve dvou správných sbírkách je vyprávění Mu’ádze (ať je s ním Bůh spokojen), že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Právo Boha vůči Jeho služebníkům je, aby Ho uctívali a nic k Němu nepřidružovali.” [2]. [2] Al-Buchárí, Džihád a vojenské pochody (2701), Muslim Víra (30), At-Thirmidhí Víra (2643), Ibn Mádžah Askeze (4296), Ahmad (5/238).

Víra ve všechny věci, které Bůh nařídil svým služebníkům z pěti zjevných pilířů islámu

Do víry v Boha patří víra ve všechny věci, které Bůh nařídil svým služebníkům z pěti zjevných pilířů islámu, což je vyznání, že není boha kromě Boha a že Muhammad je Posel Boží, dodržování modlitby, dávání almužny (zakát), půst v měsíci ramadánu, pouť (hadždž) do Mekky ke Ka'abě pro toho, kdo je jí schopen, a další povinné věci, které Bůh nařídil.

Nejdůležitějším pilířem je vyznání, že není boha kromě Boha a Muhammad je Posel Boží. Vyznání, že není boha kromě Boha, znamená upřímně uctívat pouze jediného Boha a nikoho jiného. To je význam slov:„Není boha kromě Boha," tj. Bůh je jediný pravý, který si zaslouží být uctíván, a veškeré uctívání někoho jiného než Boha, například člověka, džina atd., je neplatné. Jediný pravý, kdo zasluhuje uctívání, je Bůh, jak On sám pravil: {A je to proto, že Bůh je pravda a že to, co je místo Něho vzýváno, je nicotné.} [Pouť: 62] Už dříve bylo vysvětleno, že Všemohoucí Bůh stvořil lidi a džiny pro tento zásadní základ, nařídil jim ho, seslal s ním Své posly a knihy. Proto se nad tímto hodně zamysli, abys viděl, do čeho mnoho muslimů upadlo kvůli své nevědomosti o tomto základu, když uctívají s Bohem jiné a Jeho práva dali jiným, a jen Bůh je ten, kdo může pomoci.

Víra v to, že Bůh je Stvořitel světa, řídí jej a chová se k němu podle Svého vědění a moci

Do víry ve Všemohoucího Boha patří víra v to, že On je Stvořitel světa, řídí jej a chová se k němu podle Svého vědění a moci tak, jak si přeje. A že On je vládcem tohoto i budoucího světa a pánem všech světů a není žádný jiný stvořitel nebo pán kromě Něj. A že vyslal posly a seslal knihy, aby napravil lidi a vyzval je k tomu, v čem je jejich spása a dobro na tomto i budoucím světě. A že ve všem uvedeném nemá žádného společníka, jak pravil Všemohoucí: {Bůh stvořitelem je věcí všech a On ručitelem je též všeho (62)} [Skupiny: 62] A Všemohoucí Bůh pravil: {Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí den, který se bez přestání žene za ní, zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého! (54)} [Rozpoznání: 54]

Víra v překrásná Boží jména a vznešené vlastnosti bez jejich měnění, popírání, vysvětlování a přirovnávání.

Do víry v Boha patří také víra v Jeho překrásná jména a vznešené vlastnosti, které jsou uvedené v Jeho Knize a potvrzené Jeho spolehlivým Poslem, bez jejich měnění, popírání, vysvětlování a přirovnávání. Naopak je povinné, aby byly ponechány tak, jak jsou, bez ptaní se jak a s vírou ve vznešené významy, ke kterým ukazují, a které jsou vlastnostmi Boha pro Něho vhodnými a nepodobnými vlastnostem žádného z Jeho stvoření. Jak pravil Všemohoucí: {A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý.} [Porada: 11] A Bůh pravil: {Nečiňte tedy srovnání žádná o Bohu, vždyť Bůh zajisté dobře zná, zatímco z vás nikdo nic neví! (74)} [Včely: 74] Toto je přesvědčení (věrouka) Ahl sunna wal-džamá'a z druhů Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) a jejich následovníků. A tuto věrouku přiřkl imám Abú al-Hasan al-Aš'arí (ať se nad ním Bůh smiluje) v knize „Al-Maqálát” Asháb al-hadíth a Ahl sunna a také jiní zbožní učenci ji přiřkli jim.

Al-Awzá'í (ať se nad ním Bůh smiluje) řekl, že Az-Zuhrí a Makhúl byli tázáni na verše o vlastnostech a řekli: „Nechte je tak, jak jsou." Al-Walíd Ibn Muslim (ať se nad ním Bůh smiluje) vyprávěl, že Málik, Al-Awzá'í, Al-Lajth Ibn Sa'íd a Sufján Ath-Thaurí (ať se nad nimi Bůh smiluje) byli tázáni na hadíthy týkající se vlastností a všichni řekli: „Nechte je, jak jsou, bez vysvětlování jak." Al-Awzá'í (ať se nad ním Bůh smiluje) řekl: „Říkali jsme (a následovníci byli přítomni), že Všemohoucí Bůh je na trůnu, a věřili jsme ve všechny vlastnosti, které se nacházejí v sunně." A když se Rabí'a Ibn Abí ‘Abd Rahmán zeptal šejcha Málika (ať se nad nimi Bůh smiluje) na „usazení” (al-istiwá), řekl: „Usazení není neznámé, a jak není pochopitelné; od Boha je poselství, na Poslu je jasné předání a na nás je uvěření." Když byl imám Málik (ať se nad ním Bůh smiluje) na toto tázán, řekl také: „Usazení je známé, jak je nepochopitelné, víra v něj je povinná a ptaní se na něj je novota (bid'a)". A pak řekl tomu, kdo se ptal: „Zdáš se mi špatným člověkem." A nařídil, aby odešel.

Tento význam byl také zaznamenán od matky věřících Um Salama (ať je s ní Bůh spokojen). A imám Abú ‘Abdir-Rahmán Ibn al-Mubárak (ať se nad ním Bůh smiluje) řekl: „Víme, že náš Všemohoucí Pán je nad nebesy, na Svém trůnu, oddělený od Svého stvoření." Podobných výroků učenců o tomto je velmi mnoho a nelze je všechny uvést v této přednášce. Kdo si jich přeje poznat co nejvíce, ať se obrátí na knihy sunnitských učenců, například knihy: „As-Sunna” od ‘Abdulláha, syna Imáma Ahmada, „At-Tawhíd” od imáma Muhammada ibn Chuzajmy, „As-Sunna” od Abú al-Qásima al-Lálakáího at-Tabarího, „As-Sunna” od Abú Bakra Ibn ‘Ásima a odpověď Šejcha islámu Ibn Tajmíjji lidem v Hamá; tato odpověď je velkolepá a je v ní mnoho užitečného. Šejch v ní objasnil věrouku Ahl sunna a uvedl mnoho textů učenců a islámských i rozumových důkazů, které dokazují správnost toho, co říká Ahl sunna, a špatnost toho, co říkají jejich odpůrci. A stejně tak jeho „Ar-Risála at-Tadmuríja,” ve které zjednodušeně popsal svůj postoj, objasnil věrouku Ahl sunna s islámskými i rozumovými důkazy a odpověděl protivníkům tak, že pravda a faleš jsou jasné každému, kdo se do ní podívá, je vzdělaný a má upřímný a správný úmysl poznat pravdu. A každý, kdo odporuje Ahl sunna v jejich věrouce, která se týká jmen a vlastností, musí nutně upadnout do rozporu mezi tím, co potvrzuje a co odmítá, a být v rozporu s islámskými a rozumovými důkazy.

Pokud jde o Ahl sunna wal džamá'a, potvrdili Bohu to, co On sám potvrdil ve Své Knize nebo co potvrdil Jeho Posel Muhammad (ať mu Bůh žehná a dá mír) ve správné sunně, bez připodobňování. A odmítli připodobňovat Boha k Jeho stvoření, aniž by odmítali Jeho jména a vlastnosti. Tak dosáhli bezpečí před rozpory a použili všechny důkazy, což je Boží tradice, že toho, kdo se drží pravdy, se kterou byli posláni Boží poslové, a co nejvíce se snaží být upřímným v hledání Boha, Bůh přivede k pravdě a dá zvítězit jeho důkazu. Jak pravil Bůh: {Naopak My pravdu proti falši mrštíme, a roztříští ji, a hle, ona se rozplyne} [Proroci: 18] A Všemohoucí Bůh pravil: {A neuvedou ti (nevěřící) podobenství žádné, aniž bychom ti k němu přinesli odpověď pravdivou a výklad nejlepší. (33)} [Spásné zjevení: 33] Al-Háfiz Ibn Kathír (ať se nad ním Bůh smiluje) řekl ve svém známém tafsíru u Božích slov: {Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém.} [Rozpoznání: 54] slova, která jsou k tomuto tématu velice dobrá a je dobré je zde zmínit, protože je v nich velký užitek. Doslova řekl (ať se nad ním Bůh smiluje): Lidé o tomto tématu napsali mnoho pojednání, ale zde není místo je uvádět, a proto se v tomto tématu vydáme cestou směru pravověrných předků: Málika, Al-Awzá'ího, Ath-Thawrího, Al-Lajtha Ibn Sa'ada, Šáfi'ího, Ahmada, Isháqa Ibn Ráhawíja a ostatních muslimských imámů, ať starých nebo současných, což je nechat je (vlastnosti a jména) tak, jak přišly, bez vysvětlování jak, připodobňování nebo odmítání. A to, co člověku přijde nejdříve na mysl, nelze připodobňovat Bohu, protože Bohu se nepodobá nic z Jeho stvoření a nic není jako On, On je slyšící a jasnozřivý. Věc se má tak, jak řekli imámové, například Nu'ajm Ibn Hamád Al-Chuzá'í, šejch Al-Buchárí, který řekl: Kdo přirovná Boha k Jeho stvoření, stává se nevěřícím, kdo odmítne to, čím se Bůh sám popsal, stává se nevěřícím, a v tom, čím se popsal Bůh sám nebo Ho popsal Jeho Posel, není žádného přirovnávání. A kdo potvrdí Bohu to, co je obsaženo v jasných koránských verších a správných hadíthech, způsobem hodným Božího majestátu a odmítne nedostatky, pokud jde o Boha, jde správnou cestou.

Víra v anděly

Pokud jde o víru v anděly, ta zahrnuje věřit v ně obecně i specificky, tzn. muslim musí věřit, že Bůh stvořil anděly, aby Ho poslouchali, a popsal je jako Svoje ctihodné služebníky, kteří se neodvažují promluvit dříve než On a jednají jen podle Jeho rozkazu. {A On zná dobře, co je před nimi a co je za nimi, a oni se přimlouvat nesmějí, leč za toho, v němž On nalezne zalíbení; a oni se před Ním třesou bázní. (28)} [Proroci: 28] Andělů je mnoho druhů, někteří jsou pověřeni nesením trůnu, další jsou strážci ráje a ohně, další jsou pověřeni tím, aby zapisovali skutky lidí. A je nutné věřit specificky v ty, které Bůh a Jeho Posel pojmenovali, jako je Gabriel, Michael, Málik, strážce ohně, a Isráfíl, který je pověřen zatroubením na pozoun a který byl zmíněn ve správných hadíthech. A ve správném hadíthu je zaznamenáno, že ‘Á'iša (ať je s ní Bůh spokojen) vyprávěla, že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Andělé byli stvořeni ze světla, džinové byli stvořeni z plamene ohně a člověk byl stvořen z toho, co vám bylo popsáno.” [3] Tento hadíth zaznamenal Muslim ve své sbírce správných hadíthů. [3] Muslim, Askeze (2996), Ahmad (6/153).

Víra v knihy

A stejně tak víra v knihy - je povinné věřit v ně obecně, že Bůh seslal Svým prorokům a poslům knihy, aby ukázali pravdu a vyzývali k ní. Jak pravil Všemohoucí: {A vyslali jsme již posly s důkazy jasnými a seslali jsme s nimi Písmo a váhu, aby lidé jednali poctivě} [Železo: 25] A Všemohoucí Bůh pravil: {Lidé byli národem jediným a poslal Bůh proroky jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele a seslal s nimi Písmo s pravdou, aby rozsoudil mezi lidmi to, v čem se rozcházeli.} [Kráva: 213]

A je nutné věřit v knihy specificky, tj. v ty, které Bůh vyjmenoval, jako Tóra, Evangelium, Žalmy a Korán, který je z nich poslední a nejlepší a tyto předešlé knihy potvrzuje. A všichni jsou povinni ho následovat společně se správnou sunnou Posla Božího, Muhammada, (ať mu Bůh žehná a dá mír), který je poslem pro lidi i džiny a jemuž byl seslán tento Korán, aby podle něj soudil. Korán uzdravuje, co je v hrudích, a je vysvětlením každé věci, správnou cestou a milosrdenstvím pro věřící, jak pravil Bůh: {A také toto Písmo, jež seslali jsme nyní, je požehnané; následujte jej a buďte bohabojní, abyste dosáhli milosti (155)} [Dobytek: 155] A Bůh pravil: {A seslali jsme ti Písmo, jež objasněním je všeho, vedením, milosrdenstvím i zvěstí radostnou pro ty, kdož do vůle Boží se odevzdali.} [Včely: 89] A Všemohoucí pravil: {Rci: „Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného, jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej - abyste byli správně vedeni.“ (158)} [Rozpoznání:158] A je mnoho dalších koránských veršů stejného významu.

Víra v posly

A stejně tak poslové, je povinné v ně věřit obecně i specificky. Je povinné věřit, že Bůh vyslal k lidem posly, aby oznamovali radostnou zvěst a varovali a vyzývali k pravdě, a tomu, kdo je poslechne, se dostane štěstí, zatímco ten, kdo je neposlechne, bude litovat. Posledním a nejlepším poslem je náš prorok Muhammad Ibn ‘Abdulláh (ať mu Bůh žehná a dá mír). Všemohoucí Bůh pravil: {A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!“} [Včely: 36] A Všemohoucí Bůh pravil: {poslům, hlasatelům zvěsti radostné i varovatelům, aby lidé po jejich příchodu neměli výmluvy právoplatné proti Bohu.} [Ženy: 165] A Všemohoucí Bůh pravil: {A Muhammad není otcem žádného muže z vás, ale je poslem Božím a pečetí proroků.} [Spojenci: 40] A je povinné věřit specificky v ty posly, které Bůh konkrétně jmenoval nebo od Posla Božího známe jejich jména, jako je Noe, Húd, Sálih, Abraham a další (ať jim všem i našemu Prorokovi Bůh žehná a dá mír).

Víra v soudný den

Co se týče víry v soudný den:

Do ní patří víra ve vše, co nám oznámil Bůh a Jeho Posel (ať mu Bůh žehná a dá mír), o tom, co přijde po smrti, jako pokušení v hrobě, muka a blaho v něm, hrůzy, které budou v soudný den, most, váhy, zúčtování, odplata, rozprostření svitků, vzetí knihy do pravé nebo levé ruky nebo za zády. A patří tam také víra v nádrž (al-hawd) našeho proroka Muhammada, ráj, oheň, spatření Pána Jeho věřícími a Jeho mluvení s nimi a další věci, které jsou ve vznešeném Koránu nebo správné sunně Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír). Je povinné ve všechny tyto věci věřit a potvrdit jejich pravdivost způsobem, který objasnil Bůh a Jeho Posel (ať mu Bůh žehná a dá mír).

Víra v osud

Co se týče víry v osud, ta zahrnuje čtyři věci:

První: že Bůh ví, co bylo a co bude, a zná stav svých služebníků, jejich obživu, délku života, jejich činy a vše, co se jich týká, a nic mu není skryto, jak pravil Bůh: {Bůh je všech věcí znalý.} [Kráva: 231] A Bůh pravil: {abyste zvěděli, že Bůh je nad každou věcí všemocný a že Bůh objímá věděním Svým věci všechny.} [Rozvod: 12]

Druhá věc: že Bůh zapsal vše, co určil, jak On Sám pravil: {My dobře víme, které z nich země pohltila, neboť máme knihu, jež záznamy střeží. (4)} [Qáf: 4] A Všemohoucí Bůh pravil: {A každou věc jsme spočítali v hlavní Knize zjevné.} [Já Sín: 12] A Všemohoucí Bůh pravil: {Což nevíš, že Bůh zná vše, co na nebi je i na zemi? A vše to je věru v Knize zapsáno, a to je pro Boha vskutku velmi snadné. (70)} [Pouť: 70]

Třetí věc: víra ve všemohoucí vůli Boží - co Bůh chce, to se stane a co Bůh nechce, to se nestane. Jak pravil Bůh: {A Bůh věru učiní vše, co chce.} [Pouť: 18] A Bůh pravil: {A když něčeho si přeje, je rozkaz Jeho pouze: „Staniž se!“ a stane se. (82)} [Já Sín: 82] A Bůh pravil: {však přát si toho nebudete, pokud Bůh tak nebude chtíti. A Bůh věru je vševědoucí, moudrý, (30)} [Člověk: 30]

Čtvrtá věc: že Bůh stvořil vše, co existuje, a není žádného jiného stvořitele ani pána kromě Něj. Jak pravil Bůh: {Bůh stvořitelem je věcí všech a On ručitelem je též všeho. (62)} [Skupiny: 62] A Všemohoucí Bůh pravil: {Lidé, pomněte dobrodiní Božího vůči vám! Je snad nějaký stvořitel kromě Boha, který uštědřuje vám obživu z nebes i ze země? A není božstva kromě Něho - jak mohli jste se tak odvrátit? (3)} [Stvořitel: 3] Víra v osud u Ahl sunna wal džamá'a zahrnuje víru v tyto čtyři věci, na rozdíl od některých novotářů, kteří některé z výše uvedených věcí odmítají.

Víra zahrnuje slova i činy a zvyšuje se dobrými skutky a snižuje se hříchy

Do víry v Boha patří přesvědčení, že víra zahrnuje slova i činy a že se zvyšuje dobrými skutky a snižuje špatnými. A také že není povolené říkat o nějakém muslimovi, že je nevěřící (káfir) kvůli jakýmkoliv jeho hříchům (například cizoložství, krádež, lichva, pití alkoholu, neúcta k rodičům atd., pokud neříká, že jsou povolené) kromě hříchu nevíry a přidružování, protože Bůh pravil: {Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné než toto.} [Ženy: 48] A protože ve správném opakujícím se hadíthu (mutawátir) je zaznamenáno, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že Bůh vyjme z ohně každého, kdo měl v srdci víru, i kdyby jen váhy hořčičného zrna.

Láska a nenávist kvůli Bohu a přátelství a nepřátelství kvůli Bohu

Do víry v Boha patří: láska a nenávist kvůli Bohu a přátelství a nepřátelství kvůli Bohu. Věřící má mít rád ostatní věřící a přátelit se s nimi a nemít rád nevěřící a nepřátelit se s nimi. A největšími věřícími, které má mít věřící rád, jsou druhové Proroka (sahába). Proto je Ahl sunna wal džamá'a mají rádi a věří, že byli nejlepšími lidmi hned po prorocích, protože Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Nejlepšími lidmi jsou moji současníci, pak ti, kteří přijdou po nich, a pak ti, kteří přijdou po nich.” Na správnosti tohoto hadíthu je shoda. Nejlepším z nich je Abú Bakr As-Siddíq, pak ‘Umar, pak ‘Uthmán a nakonec ‘Alí (ať je s nimi se všemi Bůh spokojen). Po nich je zbylých deset a po nich ostatní druhové Proroka (ať je s nimi se všemi Bůh spokojen). A (Ahl sunna) také nemluví o sporech mezi druhy Proroka a domnívají se, že jejich sporné názory jsou založeny na idžtihádu a kdo z nich dospěl k pravdě, má dvě odměny a kdo z nich chyboval, má pouze jednu odměnu za snahu hledat pravdu (idžtihád). A mají rádi rodinu Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír), která v něj uvěřila, a považují je za přátele a stejně tak manželky Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír), matky věřících, a oprošťují se od cesty rawáfid, kteří nenávidí druhy Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír), uráží je a nadměrně vyzdvihují rodinu Proroka a přiznávají jim větší postavení, než jim dal Bůh. A také se oprošťují od cesty nawásib, kteří ubližují rodině Proroka, ať už slovy nebo činy. [4] Al-Buchárí Aš-Šahádát (2509), Muslim Fadáil As-Sahába (2533), At-Thirmidhí Al-Manáqib (3859), Ibn Mádžah Al-Ahkám (2362), Ahmad (1/434).

Vše, co jsme zkráceně uvedli výše, patří do správné věrouky (aqída), se kterou Bůh vyslal Svého posla Muhammada (ať mu Bůh žehná a dá mír). A je to věrouka skupiny, která bude zachráněna, Ahl sunna wal džamá'a, o které Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Jedna skupina z mé obce zůstane v pravdě a bude jí pomoženo a ten, kdo jim odmítne pomoci, jim nedokáže ublížit, dokud nepřijde Boží rozkaz.” [5] A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Židé se rozdělili na jednasedmdesát sekt, křesťani se rozdělili na dvaasedmdesát sekt a tato obec se rozdělí na třiasedmdesát sekt; všechny budou v ohni kromě jediné." A sahába se zeptali: „A jaká to bude, Posle Boží?" Řekl: „Ta, která bude na tom, na čem jsem já a moji druhové." [6] A této věrouky je nutné se držet a řídit se jí a varovat ty, kteří se od ní odchylují. Muslim Al-Imára (1920), At-Thirmidhí Al-Fitan (2229), Abú Dáwúd Al-Fitan (4252), Ibn Mádžah Al-Fitan (3952), Ahmad (5/279). [6] Ibn Mádžah Al-Fitan (3992).

Připomenutí těch, kteří se odvrátili od této věrouky a jdou po opačné cestě

Jejich druhy

Těch, kteří se odvrátili od této věrouky a jdou po opačné cestě, je mnoho druhů. Patří mezi ně ti, kteří uctívají sochy, modly, anděly, zbožné lidi, džiny, stromy, kameny atd. Tito lidé neposlechli výzvu poslů, ale odporovali jim, stejně jako Qurajšovci a někteří Arabové odporovali našemu proroku Muhammadovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) a žádali po svých modlách, aby jim vyplnily jejich potřeby, uzdravily nemocné, daly jim zvítězit nad nepřáteli, a dávali svým modlám sliby, přinášeli jim oběti atd. A když to Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) zavrhnul a nařídil jim, aby uctívali jen jediného Boha, byli tím překvapeni, odmítli to a řekli: {Což neučinil z více božstev Boha jediného? To věru je věc podivná! (5)} [Sád: 5] Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) je nepřestal vyzývat k Bohu, varovat je před přidružováním a vysvětlovat jim podstatu toho, k čemu je vyzývá, dokud Bůh neuvedl některé z nich na správnou cestu. Poté začali vstupovat do náboženství houfně a náboženství Boží po nepřetržité výzvě a úsilí Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír) a těch, kteří ho následovali, zvítězilo nad všemi ostatními náboženstvími. Pak došlo ke změně a mezi lidmi se rozšířila nevědomost a mnoho z nich se vrátilo do doby nevědomosti. Začali vyzdvihovat proroky a zbožné lidi, prosit je o pomoc a různé věci a začali dělat mnoho věcí, které patří mezi přidružování, a neznali význam slov: „Není boha kromě Boha,” tak jak ho znali Arabové předtím. A jen Bůh může pomoci!

A tyto druhy přidružování se stále šíří mezi lidmi až do naší doby kvůli rozšíření nevědomosti a velké časové vzdálenosti od dob proroctví.

Pochybnost současných lidí je stejná jako pochybnost jejich předků a vzpomenutí některých přesvědčení, která patří k nevíře

Pochybnost současných lidí je stejná jako pochybnost jejich předků, a jsou to jejich slova, že tito (které uctívají) jsou pouze jejich přímluvci u Boha a oni je uctívají, jen aby je přiblížili k Bohu. Bůh tyto pochyby rozptýlil a objasnil, že jakékoliv uctíváni kohokoliv mimo Něj je přidružování a nevíra. Jak pravil Bůh: {Oni uctívají místo Boha něco, co jim nemůže ani škodit, ani prospívat; a říkají: „Toto jsou přímluvci naši u Boha!“} [Jonáš: 18] A Bůh jim odpověděl slovy: {Rci: „Chcete poučovat Boha o něčem, co by neznal na nebesích a na zemi? Sláva Mu, oč vznešenější je On než to, co k Němu přidružujete!“} [Jonáš: 18] Bůh v tomto verši objasnil, že uctívání kohokoliv jiného (proroků, zbožných lidí atd.) kromě Něj je považováno za velké přidružování, ať ho ti, kteří ho vykonávají, nazývají jakkoliv. A Všemohoucí pravil: {Ti, kdož si berou jako ochránce jiné než Jeho, hovoří: „My je uctíváme jen proto, aby nás co nejvíce k Bohu přiblížili.“ } [Skupiny: 3] A Bůh jim odpověděl slovy: {Bůh věru pak mezi nimi rozsoudí to, o čem ve sporu byli. A Bůh zajisté nepovede správně ty, kdož lháři jsou a nevěřící zarputilí.} [Skupiny: 3] A tak Bůh objasnil, že uctívání (a prosby, strach atd. vůči) kohokoliv jiného kromě Něj je považováno za nevíru (kufr) v Něj. Řekl, že je lež, že je by božstva, která uctívají, k Němu přibližovala.

Mezi přesvědčení, která patří do nevíry a která jsou v rozporu se správnou věroukou a tím, s čím přišli poslové (mír s nimi), patří přesvědčení ateistů, následovníků Marxe a Lenina, a dalších ateistů, ať už si říkají socialisté, komunisté nebo baasisté nebo jakkoliv jinak. Základem těchto ateistů je soustředění na tento život a popírání existence Boha. K jejim základům patří také popírání vzkříšení, ráje a ohně a odmítání všech náboženství. A kdo se podíval do jejich knih a studoval, co říkají, si je tímto jistý. A není pochyb o tom, že toto přesvědčení je v rozporu se všemi Božími náboženstvími a přivádí ty, kteří je následují, k těm nejhorších koncům na tomto i onom světě.

Dalším z přesvědčení, které je v rozporu s pravdou, je to, co si myslí někteří z al-bátiníja a někteří súfisté, že ti, které nazývají awlijá, se společně s Bohem podílejí na řízení světa, a vymýšlejí pro ně různá jména jako pro své bohy, například al-Aqtáb, al-Awtád, al-Aghwáth atd. A to je to nejhorší přidružování v panství Boha a je to horší přidružování, než jaké bylo v době nevědomých Arabů, protože nevědomí Arabové nepřidružovali v panství Boha, ale jen v uctívání, a to jen v dobách dostatku, zatímco v dobách nouze uctívali pouze Boha jediného. Jak pravil Všemohoucí Bůh: {A když plují na lodi, vzývají Boha a upřímně mu zasvěcují svou víru, když však je potom na souši zachrání, hle, modloslužebníky se stávají. (65)}. [Pavouk: 65] Zatímco pokud jde panství, uznávali, že patří pouze Bohu jedinému. Jak pravil Bůh: {Zeptáš-li se jich, kdo je stvořil, věru odvětí: „Bůh!“} [Zlaté ozdoby: 87] A Všemohoucí pravil: {Rci: „Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je sluchu a zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí rozkazy všechny?“ I odvětí: „Bůh!“ Rci jim tedy: „Proč tedy nechcete být bohabojní?“ (31)} [Jonáš: 31] A je mnoho dalších veršů stejného významu.

Co současní polyteisté přidali navíc oproti původním

Co se týče současných polyteistů, ti na rozdíl od původních polyteistů přidali dvě věci: první: přidružování v panství Boha, a druhá věc: přidružování v čase blahobytu i čase nouze. Toto ví každý, kdo se s nimi stýkal, zkoumal je a viděl, jak se chovají u hrobů, například u hrobu Hussajna, Al-Badawího a dalších v Egyptě, nebo hrobů Al-‘Aidrús v Adenu a Al-Hádí v Jemenu, hrobu Ibn ‘Arabího v Levantě, hrobu šejcha ‘Abdul-Qádira al-Džíláního v Iráku a dalších známých hrobů, ke kterým se obracejí prostí lidé a dávají jim práva patřící jen Bohu. A jen málo lidí je napomíná a vysvětluje jim skutečnou jedinost Boží, se kterou Bůh poslal svého proroka Muhammada(ať mu Bůh žehná a dá mír ) a ostatní proroky před ním (mír s nimi). „My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!“ Prosíme Boha, aby je navrátil k rozumu a bylo mezi nimi mnoho těch, co vyzývají ke správné cestě, a aby pomohl muslimským vůdcům a učencům bojovat proti tomuto přidružování a skoncovat s ním a s tím, co k němu vede. A věru, že Bůh je slyšící a blízký.

Dalším přesvědčením, které je v rozporu se správným přesvědčením, co se týče Božích jmen a vlastností, jsou názory novotářů ze sekt al-Džahmíja a al-Mu'tazila a těch, kdo se vydali jejich cestou v odmítání Božích vlastností, rušení Jeho dokonalých vlastností a připisování Mu vlastností věcí, které neexistují, jsou vyloučené nebo nežijící. A Bůh je vyvýšen nad vše, co říkají, velkým vyvýšením. A patří sem také ti, kdo odmítají některé Boží vlastnosti, přestože jiné přijímají, jako al-Ašá'ira. Podle nich musí platit pro vlastnosti, které přijali, totéž, co pro vlastnosti, které odmítli, a vyložili jinak důkazy pro ně. To je ale v rozporu s důkazy islámu i s rozumovými důkazy a je v tom velký rozpor. Naproti tomu Ahl sunna wal džamá'a potvrdili a uznali všechna jména a vlastnosti, která Bůh o Sobě potvrdil nebo to o Něm potvrdil Jeho posel Muhammad (ať mu Bůh žehná a dá mír) tím nejdokonalejším způsobem. A odmítli přirovnávání Boha k Jeho stvoření, aniž by ale zneplatňovali Jeho jména a vlastnosti, a tak se řídili všemi důkazy, aniž by je měnili nebo odmítali. Tak byli uchráněni rozporu, do kterého upadli jiní, jak bylo uvedeno výše. A toto je cesta záchrany a štěstí na tomto i v budoucím světě a je to správná cesta, kterou šli zbožní předkové a vůdci této obce. A poslední z této obce nebudou zachráněni ničím jiným než první z této obce, a to je následování Koránu a sunny a zanechání všeho, co jim odporuje.

Povinnost uctívat jednoho Boha a vysvětlení příčin vítězství nad Božími nepřáteli

Největší a nejdůležitější povinností je uctívat jediného Pána nebes a země, Pána velkolepého trůnu, který ve Své Knize pravil: {Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí den, který se bez přestání žene za ní, zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého! (54)} [Rozpoznání: 54] A na jiném místě Bůh oznámil, že stvořil lidi a džiny proto, aby ho uctívali, a pravil: {A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali. (56)} [Běžící: 56] Toto uctívání, pro které Bůh stvořil lidi a džiny, je dodržování jedinosti Boží ve všech druzích uctívání, jako je modlitba, půst, almužna, pouť, poklona, padnutí na tvář, obcházení Ka'aby, usmrcení zvěře, sliby Bohu, strach, doufání, hledání pomoci a ochrany a všechny prosby, a patří sem i poslušnost Bohu ve všech Jeho příkazech a zákazech, které dokazuje Korán a sunna Jeho Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír). Bůh nařídil lidem a džinům toto uctívání, pro které byli stvořeni. A poslal všechny posly a seslal knihy, aby toto uctívání vysvětlil, podrobně je objasnil a vyzýval k němu. A je nařízeno, aby to vše bylo vykonáváno pouze pro Boha jediného, jak pravil Bůh: {Lidé, uctívejte Pána svého, jenž stvořil vás i ty, kdož před vámi byli, abyste se báli Boha. (21)} [Kráva: 21] A Bůh pravil: {Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali.} [Noční cesta: 23] Slovo „rozhodl” ve verši znamená: nařídil. A Všemohoucí pravil: {A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Boha, zasvěcujíce mu upřímně svou víru jako hanífové, aby dodržovali modlitbu a dávali almužnu - a toto je náboženství neměnné. (5)} [Jasný důkaz: 5] V Koránu je mnoho dalších veršů stejného významu. A Bůh pravil: {To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! A bojte se Boha, neboť Bůh je věru strašný v trestání Svém.} [Shromáždění: 7] A Bůh pravil: {Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu - jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku. (59)} [Ženy: 59] A Bůh pravil: {Kdokoliv je poslušen posla, je poslušen i Boha.} [Ženy: 80]

A Bůh pravil: {A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!“} [Včely: 36] A Bůh pravil: {A nevyslali jsme před tebou žádného posla, abychom mu nebyli vnukli: „Není božstva kromě Mne; uctívejte Mne tedy!“ (25)} [Proroci: 25] A Všemohoucí pravil: {Alif lám rá! Toto je Písmo, jehož verše byly potvrzeny a potom srozumitelnými učiněny od Moudrého, Vševědoucího, (1) abyste neuctívali kromě Boha nikoho jiného a já věru jsem od Něho pro vás varovatelem i hlasatelem zvěsti radostné (2)}. [Húd: 1-2]

Tyto jasné verše a další verše stejného významu dokazují povinnost uctívání pouze jediného Boha a že toto je základem náboženství. Také dokazují, že toto je důvodem stvoření lidí a džinů, vyslání poslů a seslání knih. Proto je pro všechny povinné se o tuto věc starat, rozumět jí a varovat se toho, do čeho upadlo mnoho těch, kteří se považují za muslimy a kteří přehánějí ve vyzdvihování proroků a zbožných, dělají z jejich hrobů mešity, prosí je o pomoc, různé věci, ochranu, řešení problémů, uzdravování nemocných, vítězství nad nepřáteli a další věci patřící do velkého přidružování. A existují správné záznamy o Poslu Božím (ať mu Bůh žehná a dá mír), které potvrzují to, co dokazuje Boží kniha. Ve sbírkách Al-Buchárího a Muslima je zaznamenáno vyprávění Mu'ádze (ať je s ním Bůh spokojen), že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Víš, jaké je právo Boha vůči Jeho služebníkům a právo služebníků vůči Bohu?" A Mu'ádz řekl: „Bůh a Jeho posel ví lépe." A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Právem Boha vůči Jeho služebníkům je, aby Ho uctívali a nic k Němu nepřidružovali, a právem služebníků vůči Bohu je, aby Bůh nepotrestal toho, kdo k Němu nic nepřidružuje.” [7]. A ve sbírce Al-Buchárího je zaznamenáno vyprávění Ibn Mas'úda (ať je s ním Bůh spokojen), že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Ten, kdo zemřel a stavěl někoho jiného na roveň Bohu, vstoupí do ohně.” [8] A ve sbírce Muslima je zaznamenáno vyprávění Džábira (ať je s ním Bůh spokojen), že Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Ten, kdo se setká s Bohem, aniž by k Němu cokoliv přidružoval, vstoupí do ráje a ten, kdo se s Ním setká a něco k Němu přidružoval, vstoupí do ohně.” [9] Je mnoho dalších hadíthů stejného významu. A tato otázka patří mezi nejdůležitější a největší otázky. Věru, že Bůh vyslal Svého proroka Muhammada (ať mu Bůh žehná a dá mír), aby vyzýval k jedinosti Boží a k zákazu přidružování, a on předal to, s čím ho Bůh vyslal, jak nejlépe mohl. Přesto byl kvůli Bohu trápen, ale byl trpělivý a stejně tak byli trpěliví i jeho druhové (ať je s nimi Bůh spokojen) při předávání výzvy, dokud Bůh neodstranil z Arabského poloostrova všechny sochy a modly. Lidé houfně vstoupili do Božího náboženství, sochy okolo a v Ka'abě byly rozbity, byly zničeny bohyně Al-Lát, Al-‘Uzzá a Manát a byly rozbity všechny sochy všech arabských kmenů a jejich modly a Boží slovo a islám zvítězily na celém Arabském poloostrově. Poté muslimové začali vyzývat k islámu mimo Arabský poloostrov a Bůh jejich prostřednictvím uvedl na správnou cestu Své služebníky, rozšířil pravdu a spravedlnost ve většině obydlených částí a učinil je vedoucími k pravdě a správné cestě, vyzývajícími ke spravedlnosti a nápravě. Jejich cestu pak následovali následovníci (tábi'ún) a ti, kteří je následovali a šířili Boží náboženství, vyzývali k jedinosti Boží a bojovali na stezce Boží svými osobami i majetky, aniž by se báli kvůli Bohu jakékoli výčitky, a Bůh je posílil, dal jim zvítězit a vyhrát nad nepřáteli a splnil slib, který jim dal ve Svých slovech: {Vy, kteří věříte! Pomůžete-li Bohu, On zajisté pomůže vám a upevní paty vaše! (7)} [Muhammad: 7] A slova Boží: {A Bůh vskutku pomůže těm, kdož pomáhají Jemu - a Bůh věru je silný, mocný. (40) (On pomůže těm), kteří - když jsme je upevnili na zemi - dodržují modlitbu a dávají almužnu a nařizují vhodné a zakazují zavrženíhodné. A Bohu patří konečné rozhodnutí o věcech všech. (41)} [Pouť: 40-41] Poté se lidé změnili, rozdělili se, zlehčovali boj na stezce Boží, začali odpočívat a následovat své touhy a objevily se mezi nimi zavrženíhodné věci, kromě těch, jež od toho Bůh ochránil. A tak Bůh změnil, co jim dal, a za trest za to, co učinili, dal nad nimi vládnout jejich nepřátelům. Věru, že tvůj Pán nikdy neukřivdí žádnému ze Svých služebníků. Pravil Všemohoucí: {A to je proto, že Bůh není takový, aby měnil Své dobrodiní, jímž omilostnil lid nějaký, pokud oni nezmění to, co je v duších jejich - a Bůh věru je slyšící, vševědoucí.} [Kořist: 53] A tak je povinností pro všechny muslimy, jak vládce, tak obyčejný lid, aby se vrátili k Bohu a upřímně zasvětili svoji víru pouze Jemu jedinému a káli se za své nedostatky a hříchy, které učinili, a rychle začali dodržovat to, co jim Bůh nařídil jako povinnosti, a začali se vyhýbat tomu, co jim zakázal, a začali si tyto věci vzájemně radit a nabádat se k nim. [7] Al-Buchárí Al-Istidhán (5912), Muslim Al-Ímán (30), At-Thirmidhí Al-Ímán (2643), Ibn Mádžah Az-Zuhd (4296), Ahmad (5/238). [8] Al-Buchárí Tafsír Al-Qurán (4227), Muslim Al-Ímán (92), Ahmad (1/374). [9] Al-Buchárí Al-‘Ilm (129), Muslim Al-Ímán (32), Ahmad (3/157).

A ze všeho nejdůležitější je dodržovat Boží hranice a soudit mezi lidmi podle Božího zákona ve všech věcech, dodržovat ho a řídit se jím a zrušit lidské zákony, které odporují Božímu zákonu, a nesoudit podle nich a donutit obyčejný lid řídit se Božím zákonem. Také je povinností učenců, aby učili lidi jejich náboženství a šířili islámskou osvětu a nabádali k trpělivosti, nařizování vhodného a zakazování zavrženíhodného a podporovali vládce v těchto věcech. Také je povinné bojovat proti ničivým zásadám socialismu, baasismu, nacionalismu a všech ostatních směrů, které jsou v rozporu s islámským zákonem. Jen tak Bůh napraví muslimům, co je špatné, a vrátí jim jejich bývalou slávu, dá jim zvítězit nad nepřáteli a upevní jejich postavení na zemi, jak pravil Všemohoucí, který je nejpravdivějším řečníkem: {a povinností Naší je, abychom pomohli věřícím.} [Byzantici: 47] A Všemohoucí pravil: {Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. „Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic!" A ti, kdo ještě po tomto budou nevěřící, jsou věru hanebníci! (55)} [Světlo: 55] A Bůh pravil: {My zajisté pomůžeme poslům svým i těm, kdož uvěřili, v životě pozemském i v den, kdy vstanou svědkové, (51)} [Odpouštějící: 51] v den, kdy nebudou nic platny nespravedlivým výmluvy jejich, nýbrž padne na ně prokletí a údělem jich bude příbytek nejhorší. (52)} [Odpouštějící: 52]

A Boha prosíme, aby napravil vůdce muslimů i obyčejné muslimy, dal jim porozumění ve víře, spojil je v bohabojnosti, uvedl je všechny na správnou cestu a pomocí jich dal zvítězit pravdě a zničit faleš a aby je všechny vedl k vzájemné pomoci k dobru a bohabojnosti, nabádání k pravdě a trpělivosti s ní, protože jen On je toho schopen. A ať Bůh žehná a dá mír svému služebníkovi, poslovi a nejlepšímu ze stvoření, našemu proroku Muhammadovi Ibn ‘Abdalláhovi, jeho rodině, druhům a těm, kteří jsou uvedeni na správnou cestu jako on. A as-salámu alajkum wa rahmatulláhi wa barakátuh.