„Kdo čte Korán nahlas, je jako ten, kdo dává almužnu veřejně, a kdo čte Korán potichu, je jako ten, kdo dává almužnu tajně.”
‘Uqba Ibn ‘Ámir al-Džuhaní (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Kdo čte Korán nahlas, je jako ten, kdo dává almužnu veřejně, a kdo čte Korán potichu, je jako ten, kdo dává almužnu tajně.”
«الجاهِرُ بالقرآن كالجاهِرِ بالصَّدَقَةِ، والمُسِرُّ بالقرآن كالمُسِرِّ بالصَّدَقَة».
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že kdo čte Korán nahlas, je jako ten, kdo dává almužnu veřejně, a kdo čte Korán potichu, je jako ten, kdo dává almužnu tajně.
...:
Číst Korán potichu je lepší, stejně jako je lepší dávat almužnu tajně, protože je to upřímnější a vzdálenější od předvádění se před lidmi. Ale v případě, že je nějaký důvod a prospěch, jako učení Koránu, je lepší číst nahlas.
Sunan Abú Dáwúd (2/ 494) (1333).
Sunan At-Tirmidhí (5/ 40) (2919).
Sunan An-Nasá’í (5/ 80) (2561).
Více (4)
الكاشف عن حقائق السُّنن (5/1688).
شرح أبي داود للعيني (5/238).
تحفة الأحوذي (8/ 191).
التنوير في شرح الجامع الصغير (5/286).