Žena měla nehodu, byla v té době těhotná a potratila - může přerušit půst, nebo se má postit dál? A jestliže přerušila půst, je to hřích?
السؤال
- otázka:
Žena měla nehodu, byla v té době těhotná a potratila - může přerušit půst, nebo se má postit dál? A jestliže přerušila půst, je to hřích?
س28: امرأةٌ أصيبت في حادثةٍ، وكانت في بداية الحمل، فأسقطت الجنين إثر نزيفٍ حادٍّ، فهل يجوز لها أن تفطر، أو تواصل الصّيام؟ وإذا أفطرت فهل عليها إثمٌ؟
الجواب
- odpověď:
Můžeme říci, že těhotná žena nemůže mít menstruaci, jako to řekl Imám Ahmed - že ženy poznají těhotenství tím, že jim skončí menstruace, jak to určil Všemohoucí Bůh.
Ale některé ženy stále mají menstruaci jako před těhotenstvím a taková žena je považována za menstruující, protože její perioda byla pravidelná a těhotenství na ni nemělo vliv. Proto pro ni platí vše, co pro ženu, která má menstruaci.
Závěrem: krev, která vytéká z těhotné ženy, se dělí na dva druhy:
- První druh: menstruace, a to je, pokud má menstruaci stále stejnou, aniž by na ni mělo těhotenství vliv; ta je považována za skutečnou menstruaci.
- Druhý druh: krvácení, které se objeví po nehodě, zvedání těžkých věcí atd. Tato krev není považována za menstruaci ale za krev z žíly,
a tak ženě nebrání v modlitbě ani půstu. Žena je považována za čistou a platí pro ni vše, co pro čistou ženu.
Pokud, ale po nehodě potratila, učenci říkají, že pokud potracené dítě už připomínalo člověka, je toto krvácení považováno za očistky, a tak se nemodlí, nepostí ani nemá styk s manželem, dokud jí krvácení neskončí.
Pokud, ale ještě nepřipomíná člověka, není to považováno za očistky a měla by se modlit, postit atd.
Učenci říkají, že nejkratší doba, za kterou plod začne připomínat člověka, je osmdesát jedna dní.
Jak řekl Ibn Mas’úd (ať je s ním Bůh spokojen): „Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír), a on je pravdomluvný, kterému se věří, nám vyprávěl: „Stvoření každého z vás probíhá v břiše jeho matky po čtyřicet dní, poté se na stejnou dobu stane kapkou přilnavou, poté se na stejnou dobu stane rozžvýkanou hmotou a poté je k němu vyslán anděl a vnukne mu čtyři slova, která jsou zapsána: jeho obživu, délku jeho života, jeho činy a zda bude šťastný, nebo nešťastný.""
Proto nemůže být považován za stvoření dříve. Nejčastější ale je, že nepřipomíná člověka dříve než za devadesát dní, jak říká část učenců.
ﺟ28: نقول: إن الحامل لا تحيض، كما قال الإمام أحمد:
"إنما تعرف النّساء الحمل بانقطاع الحيض".
والحيض -كما قال أهل العلم- خلقه الله تبارك وتعالى لحكمة غذاء الجنين في بطن أمّه، فإذا نشأ الحمل انقطع الحيض.
لكن بعض النّساء قد يستمرّ بها الحيض على عادته كما كان قبل الحمل، فهذه يحكم بأن حيضها حيضٌ صحيحٌ؛ لأنه استمر بها الحيض، ولم يتأثر بالحمل، فيكون هذا الحيض مانعًا لكلّ ما يمنعه حيض غير الحامل، وموجبًا لـما يوجبه، ومسقطًا لـما يسقطه.
والحاصل: أن الدم الّذي يخرج من الحامل على نوعين:
نوعٌ يحكم بأنه حيضٌ، وهو الّذي استمر بها كما كان قبل الحمل، فمعنى ذلك: أن الحمل لم يؤثّر عليه، فيكون حيضًا.
والنوع الثاني: دمٌ طرأ على الحمل طروءًا، إما بسببٍ حادثٍ، أو حمل شيءٍ، أو سقوطٍ من شيءٍ ونحوه، فهذه دمها ليس بحيضٍ، وإنما هو دم عرقٍ،
وعلى هذا فلا يمنعها من الصلاة، ولا من الصوم، بل هي في حكم الطاهرات.
ولكن إذا لزم من الحادث أن ينزل الولد أو الحمل الذي في بطنها فإنها على ما قال أهل العلم: إن خرج وقد تبين فيه خلق إنسانٍ فإن دمها بعد خروجه يعدّ نفاسًا، تترك فيه الصلاة والصوم، ويتجنبها زوجها حتى تطهر.
وإن خرج الجنين وهو غير مخلّقٍ فإنه لا يعتبر دم نفاسٍ، بل هو دم فسادٍ، لا يمنعها من الصلاة، ولا من الصّيام، ولا من غيرهما.
قال أهل العلم: وأقلّ زمنٍ يتبين فيه التخليق: واحدٌ وثمانون يومًا؛ لأن الجنين في بطن أمّه، كما قال عبد الله بن مسعودٍ رضي الله عنه: حدثنا رسول الله ﷺ وهو الصادق المصدوق، فقال:
«إِنَّ أَحَدَكُمْ يُجْمَعُ فِي بَطْنِ أُمِّهِ أَرْبَعِينَ يَوْمًا، ثُمَّ يَكُونُ عَلَقَةً مِثْلَ ذَلِكَ، ثُمَّ يَكُونُ مُضْغَةً مِثْلَ ذَلِكَ، ثُمَّ يُبْعَثُ إِلَيْهِ الْمَلَكُ، وَيُؤْمَرُ بِأَرْبَعِ كَلِمَاتٍ، فَيُكْتَبُ رِزْقُهُ، وَأَجَلُهُ، وَعَمَلُهُ، وَشَقِيٌّ أَوْ سَعِيدٌ» [1]،
ولا يمكن أن يخلق قبل ذلك، والغالب أن التخليق لا يتبين قبل تسعين يومًا، كما قال بعض أهل العلم.
[10] رواه البخاري، كتاب أحاديث الأنبياء، باب خلق آدم وذريته (3333)، ومسلم، كتاب القدر، باب كيفية خلق الآدمي في بطن أمه (1) (2643).