Výklad slov azánu
Kniha Výklad slov azánu hovoří o slovech azánu, kdy je vysvětluje z pohledu víry, přičemž zdůrazňuje jeho věroučné a výchovné rozměry. Ukazuje, že azán není pouhým voláním k modlitbě, nýbrž je to každodenní výzva k víře v jediného Boha a ke spáse. Předkládá slova azánu a podrobně vysvětluje jejich významy, od velebení Boha a svědectví o jedinosti Boha a o poselství, přes výzvu k modlitbě a ke spáse, až po zakončení takbírem a vyznání jediného Boha. Působivým způsobem propojuje slova azánu s jeho duchovními cíli, aby probudila srdce a obnovila spojení s Bohem.
Výklad slov azánu
Vědecká komise sdružení „Džama‘íja al-muhtawá al-islámí bi-l-lughát“
Azán je volání, které muslim slyší pětkrát denně. Připomíná mu Boží velikost a vyzývá ho k dobru a spáse. Je to okamžik spojení mezi člověkem a jeho Stvořitelem, v němž se odpoutává od shonu tohoto světa, aby stanul v důvěrné rozmluvě se svým Pánem. Azán není považován za pouhé oznámení času modlitby, nýbrž je výzvou ke klidu, víře a obnovení spojení s Bohem. Azán nese vznešené významy, které začínají oslavou Boha a končí výzvou k modlitbě, kde muslim nachází svůj klid. Pokaždé, když zazní azán, srdce zašeptá, že pravý život začíná v blízkosti Boha.
Slova azánu:
„Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar”
Alláhu akbar (Bůh je největší):
Vznešené slovo „Alláh“ (Bůh) znamená zbožštěný, tj. ten, který je uctíván. Je to jméno Pána, Stvořitele, Všemohoucího a všechna Božská jména Jej následují a popisují Jej. A Bůh je Jediný a Jedinečný, který neplodil a nebyl zplozen, a On je Stvořitel nebes i země.
A slova „Alláhu akbar” (Bůh je největší) znamenají, že Bůh je největší ze všeho a příliš vznešený na to, aby Mu bylo připisováno, co se neslučuje s Jeho majestátem a dokonalostí.
„Alláhu akbar” (Bůh je největší) - tento výraz připomíná muslimovi, že nic v tomto životě by jej nemělo odvádět od jeho Stvořitele a že člověk má vést svůj život v souladu s Boží vůlí a Jeho zákonem, nikoliv podle svých tužeb a vášní, neboť Bůh je velkolepější než cokoliv na tomto světě.
„Alláhu akbar” uslyší řemeslník a přeruší svou práci, rolník a přeruší svou orbu, obchodník a zavře svůj obchod a učitel a přeruší svou výuku, protože Bůh je větší než jakákoliv práce a činnost. Toto přerušení a odchod k uctívání je důkazem toho, že Bůh je v srdci věřícího větší než veškeré pozemské statky. Bůh je větší než jakákoliv zkouška a neštěstí i než jakákoliv životní okolnost a ten, kdo v to věří, považuje krize za nepatrné a jeho srdce je klidné, protože je s Bohem, je spokojen s Jeho osudem a má plnou důvěru v Jeho moudrost a řízení.
“Ašhadu an lá iláha illa-lláh, ašhadu an lá iláha illa-lláh.” (Dosvědčuji, že není boha kromě Boha, dosvědčuji, že není boha kromě Boha.)
Dosvědčuji, že není boha kromě Boha:
To je první vyznání a znamená uznání, že Bůh je Stvořitelem všeho, jeho Pánem, Vládcem a Správcem a že On je tím, kdo musí být uctíván jako jediný, a nikdo jiný a že není nikdo jiný, kdo si zaslouží uctívání, než jediný Bůh, a že je jediný, který nemá žádného společníka, nemá potomka a není Mu rovného; proto se nesmí uctívat nikdo jiný než Bůh a nesmí být vzýván nikdo jiný než Bůh.
A toto vyznání je největším vyznáním v celém bytí a je základem víry ve všech božských poselstvích. Všichni proroci (mír s nimi) jako Noe, Abraham, Mojžíš a Ježíš až po Muhammada vyzývali svůj lid k doznání, přijetí a víře, že není boha kromě Boha. Je to slovo, pro které Bůh stvořil veškeré stvoření, vyslal posly k jeho utvrzení a seslal Knihy k jeho objasnění. Učinil ráj odměnou pro toho, kdo jej vyzná upřímně ze svého srdce, a zakázal ohni toho, kdo zemře a je si jím jist.
Je klíčem k víře, bránou ke spáse, základem náboženství a podstatou jedinosti Boží (tawhíd).
Kvůli tomuto slovu budou lidé vzkříšeni ze svých hrobů a budou zúčtováni v den zmrtvýchvstání a ten, kdo podle něj žil a zakončil jím svůj život, dosáhl velkolepého vítězství a ten, kdo je odmítl a nevyslovil je, si zasloužil věčnost v pekle.
„Ašhadu anna Muhammadan rasúlu-lláh, ašhadu anna Muhammadan rasúlu-lláh.” (Dosvědčuji, že Muhammad je posel Boží, dosvědčuji, že Muhammad je posel Boží.)
Dosvědčuji, že Muhammad je posel Boží:
Toto vyznání znamená, že muslim dosvědčuje, že Bůh vyslal Muhammada jako pečeť božských poselství, aby lidem předal poselství jejich Pána, a že muslim je pevně přesvědčen, že není jiné cesty k uctívání Boha a dosažení Jeho zalíbení než dosvědčením poselství Posla ﷺ, jeho následováním, přijetím za svůj vzor a uctíváním Boha podle zákona, s kterým přišel posel Muhammad ﷺ. A že každé uctívání, kterým se člověk přibližuje k Bohu a se kterým nepřišel Posel, je neplatným uctíváním, které tomu, kdo ho vykonal neprospěje na tomto světě ani v životě budoucím, ba naopak, bude za něj volán k odpovědnosti a potrestán, protože uctíval Boha jinak než tím, s čím přišel Jeho Posel ﷺ.
Toto vyznání zahrnuje, že Posel (ať mu Bůh žehná a dá mír) je služebník Boží a posel Pána světů, a zahrnuje také, že Posel (ať mu Bůh žehná a dá mír) je posledním z poslů (mír s nimi) a že po něm nepřijde žádný prorok, a stejně tak zahrnuje víru ve všechna znamení, se kterými přišel, z nichž největším je Vznešený Korán, jenž je posledním Božským poselstvím, které stále existuje v jazyce, v němž bylo sesláno, a je chráněno před přidáváním, ubíráním i změnou. A tento Vznešený Korán nemá obdoby ve své výmluvnosti, svých nařízeních a svém vedení. Bůh vyzval lidstvo, aby přinesli alespoň jednu súru jemu podobnou, ale v průběhu let toho nebyli schopni a dodnes toho lidstvo není schopno.
A toto vyznání zahrnuje, že Posel (ať mu Bůh žehná a dá mír) přišel jen proto, aby lidi navrátil k jedinosti Boží, tak jako to před ním učinili Abraham, Mojžíš a Ježíš (mír s nimi). Je poslem Pána světů, který kráčel po cestě, po níž kráčeli všichni proroci při předávání poselství svého Pána, avšak po něm již žádný prorok není.
„Hajjá 'ala-s-salát, hajjá 'ala-s-salát.” (Vzhůru k modlitbě, vzhůru k modlitbě.)
Vzhůru k modlitbě:
Význam této věty je: Vy věřící, obracejte se k uctívání Pána svého, vždyť On odpouštějící je i slitovný, přijímá pokání a promíjí špatnosti.
Jak velká je to čest, že Bůh přikazuje člověku všude, kde je skupina muslimů, aby veřejně vyvolával a pětkrát denně je vyzýval slovy: Pojďte a přistupte k uctívání svého Pána.
Je to výzva a připomenutí věřícím, že nadešel čas k uctívání jejich Pána a že se musí vzdát toho, co je zaměstnává ze světských záležitostí, a přistoupit k uctívání, že musí zanechat toho, co mají v rukou z obchodu či zemědělství, a obrátit se k Bohu. To je důkazem upřímnosti víry a toho, že víra má přednost před všemi světskými požitky.
Je to volání, které vyzývá lidi k modlitbě, jež je přímým spojením mezi služebníkem a jeho Pánem. Je to uctívání, které boří třídní rozdíly a činí lidi rovnými před jejich Pánem.
„Hajjá 'ala-l-faláh, hajjá 'ala-l-faláh.” (Vzhůru k blaženosti, vzhůru k blaženosti.)
Vzhůru k blaženosti:
Blaženost znamená spokojenost, vítězství, ochranu a záchranu na tomto světě i v budoucím životě, věčné štěstí a uvedení na správnou cestu.
A mezi její významy patří dosažení Boží spokojenosti, vítězství ráje a záchrana před ohněm, neboť ten, kdo uvěří a modlí se, dosáhne blaženosti, a kdo dosáhne blaženosti, bude zachráněn a získá věčný život v ráji.
Muezzin při každé modlitbě připomíná věřícím, aby přistoupili k bezpečí a jistotě, ke klidu srdce, k čistotě duše a ke štěstí na tomto i onom světě.
„Alláhu akbar, Alláhu akbar, lá iláha illalláh.”(Bůh je největší, Bůh je největší, není boha kromě Boha.)
Zakončení slovy o Jeho velikosti a jedinosti
Azán je zakončen opakováním věty „Alláhu akbar“ (Bůh je největší) a potvrzením „Lá illáha illa-lláh“ (Není boha kromě Boha). Tyto dvě věty jsou potvrzením předchozích významů a odvíjí se od nich lidská existence. Tato pravda je tou nejpravdivější vesmírnou a existenciální pravdou, ať už si ji člověk uvědomuje, nebo ne, ať už o ní ví, nebo ne; velkým pravdám (skutečnostem) totiž neuškodí, že o nich někteří lidé neví. Ať uplyne jakkoli dlouhá doba a ať už následují jakékoliv události, nemění ani neproměňuje se tato skutečnost, tzn. to, že Bůh je větší než všechno a že Bůh je jediný pravý Bůh a že On je jediný, kdo si zaslouží být uctíván, a že uctívání kohokoliv jiného kromě Něj je neplatné.
Je to výzva k velebení toho, co Bůh povznesl, a ke svědectví Bohu o tom, co dosvědčil Sám o Sobě, co mu dosvědčili poslové, mír s nimi, a co dosvědčili věřící.
Závěrem: Azán není pouhou výzvou k modlitbě, nýbrž je výzvou ke spáse, vítězství a úspěchu, je to poselství, které zaznívá v mešitách pětkrát denně, aby probudilo srdce a připomnělo nám, že Bůh je blízko, že vnitřní klid je možný a že cesta ke spáse začíná modlitbou a spojením mezi služebníkem a jeho Stvořitelem.
Opakuj tedy s muezzinem: Alláhu akbar, Alláhu akbar, lá illáha illa-lláh, opakuj vyznání víry a dosvědč to, co Bůh dosvědčil Sám o Sobě, a pravdu, s níž přišli Jeho poslové, a budeš patřit mezi úspěšné a mezi muslimy vyznávající jediného Boha.
Otevři své srdce víře a řekni: „Není boha kromě Boha a Muhammad je posel Boží,“ a vstoupíš do Božího milosrdenství, získáš štěstí na tomto světě a záchranu v životě budoucím a v den vzkříšení budeš vzkříšen ve společenství věřících.