„Není člověka který by udělal nějaký hřích, pak vstal a očistil se, pak se pomodlil a pak poprosil Boha o odpuštění, aniž by mu Bůh odpustil.”

‘Alí vyprávěl: „Byl jsem člověkem, kterému když slyšel něco od Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír), tím Bůh prospěl tolik, kolik chtěl. A když mi někdo z jeho druhů něco vyprávěl, nechal jsem ho přísahat, a když přísahal, uvěřil jsem mu. A Abú Bakr mi vyprávěl (a Abú Bakr je pravdomluvný), že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:

„Není člověka který by udělal nějaký hřích, pak vstal a očistil se, pak se pomodlil a pak poprosil Boha o odpuštění, aniž by mu Bůh odpustil.” A pak přednesl tento verš: {a ty, kteří potom, co spáchali hanebnost či sami sobě ukřivdili, vzpomínají Boha a prosí Jej za odpuštění hříchů svých } [Rod ‘Imránúv: 135].

«مَا مِنْ رَجُلٍ يُذْنِبُ ذَنْبًا، ثُمَّ يَقُومُ فَيَتَطَهَّرُ، ثُمَّ يُصَلِّي، ثُمَّ يَسْتَغْفِرُ اللهَ، إِلَّا غَفَرَ اللهُ لَهُ»، ثُمَّ قَرَأَ هَذِهِ الْآيَةَ: {وَالَّذِينَ إِذَا فَعَلُوا فَاحِشَةً أَوْ ظَلَمُوا أَنْفُسَهُمْ ذَكَرُوا اللهَ فَاسْتَغْفَرُوا لِذُنُوبِهِمْ} [آل عمران: 135].