Skip to content

Alláhumma anta s-salám, wa minka s-salám, tabárakta dhá-l-džaláli wa-l-ikrám." (Ó Bože, Tys Mír a od Tebe mír, bud’ požehnán, Ty, majestátnosti a velkomyslnosti plný).

Thawbán (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl,

že když Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) skončil modlitbu, požádal Boha třikrát o odpuštění a řekl: „Alláhumma anta s-salám, wa minka s-salám, tabárakta dhá-l-džaláli wa-l-ikrám." (Ó Bože, Tys Mír a od Tebe mír, bud’ požehnán, Ty, majestátnosti a velkomyslnosti plný). Al-Walíd řekl: „Řekl jsem al-Awzá’ímu: „A jak prosit Boha o odpuštění?" Odpověděl: „Řekneš: Astaghfirulláh, astaghfirulláh, astaghfirulláh."" (Prosím Boha za odpuštění…)

كَانَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ إِذَا انْصَرَفَ مِنْ صَلَاتِهِ اسْتَغْفَرَ ثَلَاثًا، وَقَالَ: «اللَّهُمَّ أَنْتَ السَّلَامُ، وَمِنْكَ السَّلَامُ، تَبَارَكْتَ ذَا الْجَلَالِ وَالْإِكْرَامِ»، قَالَ الْوَلِيدُ: فَقُلْتُ لِلْأَوْزَاعِيِّ: كَيْفَ الْاسْتِغْفَارُ؟ قَالَ: تَقُولُ: أَسْتَغْفِرُ اللهَ، أَسْتَغْفِرُ اللهَ.

Zaznamenal ho Muslim
Správný(Sahíh)
Výklad

Když Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) skončil modlitbu, říkal: Astaghfirulláh, astaghfirulláh, astaghfirulláh. (Prosím Boha za odpuštění…) Poté velebil Boha slovy:„ Alláhumma anta s-salám, wa minka s-salám, tabárakta dhá-l-džaláli wa-l-ikrám." (Ó Bože, Tys Mír a od Tebe mír, bud’ požehnán, Ty, majestátnosti a velkomyslnosti plný.) Tzn. Bůh je dokonalý ve Svých vlastnostech, nemá žádných nedostatků a vad a prosíme pouze Jeho, aby nás zbavil všeho zlého v tomto a budoucím světě, a Bůh je ten, Jehož dobro se rozšiřuje na tomto i onom světě, je Velkolepý a Dobrotivý.

Význam slov

...:

Poučení z hadíthu

Doporučení prosit Boha za odpuštění pravidelně po každé modlitbě.

Doporučení prosit Boha za odpuštění za nedostatky v uctívání a jako náhradu za to, co člověk zameškal nebo nedokončil v uctívání.

Zdroje

Sahíh Muslim (1/ 414) (591).

Více (6)

مرعاة المفاتيح شرح مشكاة المصابيح.

لعبيد الله المباركفوري (3/ 317).

سبل السلام.

للصنعاني (1/ 294).

توضيح الأحكام مِن بلوغ المرام.

لعبد الله البسام (2/ 301).