„Kdyby bylo lidem dáno, co požadují, chtěli by majetky lidí i jejich krev (život), ale musí být důkaz pro žalobce a přísaha pro toho, kdo odmítá (žalovaného).”
Ibn ‘Abbás (ať je s nimi Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Kdyby bylo lidem dáno, co požadují, chtěli by majetky lidí i jejich krev (život), ale musí být důkaz pro žalobce a přísaha pro toho, kdo odmítá (žalovaného).”
«لَو يُعطَى النّاسُ بدَعواهُم لادَّعَى رِجالٌ أموالَ قَومٍ ودِماءَهُم، لَكِنَّ البَيِّنَةَ على المُدَّعِى، واليَمينَ على مَن أنكَرَ».
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že pokud by bylo lidem dáváno pouze na základě jejich žádostí bez důkazů, žádali by majetky a životy jiných lidí, a tak je povinné, aby žalobce předložil důkaz na to, co požaduje, a pokud nemá důkaz, tak se osloví žalovaný, a pokud odmítne žalobu, musí přísahat, a pokud to udělá, je osvobozen.
Ibn Daqíq Al-‘Íd řekl: Tento hadíth je jedním ze základů soudnictví a nejdůležitějším pravidlem ve sporech a hádkách.
Islámský zákon přišel, aby chránil majetky a životy lidí před zahráváním si s nimi.
Soudce nesoudí podle svých vědomostí ale podle důkazů.
Každému, kdo podává žalobu(nebo něco tvrdí)bez důkazu, bude zamítnuta, ať už se týká práv a činů mezi lidmi nebo otázek víry a vědění.
Více (6)
السنن الكبرى للبيهقي تحقيق التركي (21/ 242 - 243) (21243).
التحفة الربانية في شرح الأربعين حديثًا النووية (ص76).
شرح الأربعين النووية.
لابن عثيمين (ص328).
فتح القوي المتين في شرح الأربعين وتتمة الخمسين.
لعبد المحسن البدر (ص114).