„Věru, že Všemohoucí Bůh pravil: Proti tomu, kdo škodí mému příteli (walí), jsem povolil válčit. Můj služebník se mi nepřiblíží ničím milovanějším než tím, co jsem mu nařídil jako povinnost.

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) oznámil ve svatém hadíthu, že velectěný Bůh řekl: Tomu, kdo uškodí jednomu z Mých přátel (awlijá), rozzlobí ho nebo ho nenávidí, otevřeně ukazuji nepřátelství. Přítel Boží (walí) je bohabojný věřící a podle míry víry a bohabojnosti člověka se posuzuje Boží přátelství (ochrana). Nejmilejší Bohu, čím se k Němu může muslim přiblížit, jsou věci, které mu nařídil, jako uctívání a konání dobrých skutků a zanechání zakázaných věcí. A když se muslim přibližuje k Bohu konáním nepovinného uctívání, dosáhne Boží lásky. A když ho Bůh miluje, chrání tyto čtyři jeho údy: Chrání jeho sluch, a tak slyší jen to, s čím je Bůh spokojen. Chrání jeho zrak, a tak vidí jen to, co má Bůh rád a s čím je spokojen. Chrání jeho ruku, a tak s ní dělá jen to, s čím je Bůh spokojen. Chrání jeho nohu, a tak jde jen tam, kde je dobro a kde je s tím Bůh spokojen. A společně s tímto, pokud Boha o něco požádá, dá mu, oč žádal, a tak bude tím, komu se vyplňují prosby. A když se dá pod ochranu Boží, Bůh ho ochrání před vším, čeho se bojí.