„Počkej po dobu, kdy jsi mívala menstruaci, a pak udělej velkou očistu (ghusl)."
‘Á'iša, matka věřících (ať je s ní Bůh spokojen) vyprávěla:
„Um Habíba bint Džahš, žena ‘Abdurrahmána Ibn ‘Auf, si stěžovala Poslu Božímu (ať mu Bůh žehná a dá mír), že neustále krvácí a on jí řekl: „Počkej po dobu, kdy jsi mívala menstruaci, a pak udělej velkou očistu (ghusl)." A ona dělala velkou očistu před každou modlitbou."
إِنَّ أُمَّ حَبِيبَةَ بِنْتَ جَحْشٍ الَّتِي كَانَتْ تَحْتَ عَبْدِ الرَّحْمَنِ بْنِ عَوْفٍ شَكَتْ إِلَى رَسُولِ اللهِ صلى الله عليه وسلم الدَّمَ، فَقَالَ لَهَا: «امْكُثِي قَدْرَ مَا كَانَتْ تَحْبِسُكِ حَيْضَتُكِ، ثُمَّ اغْتَسِلِي». فَكَانَتْ تَغْتَسِلُ عِنْدَ كُلِّ صَلَاةٍ.
Jedna žena, která patřila mezi druhy Proroka (sahába) si stěžovala Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír), že neustále krvácí, a on jí nařídil, aby se přestala modlit v čase, kdy mívala menstruaci před tím, než začala takto krvácet, pak, když tento čas skončí, udělala velkou očistu a modlila se. Ona pak dělala navíc dobrovolně velkou očistu před každou modlitbou.
...:
Istiháda je, když žena krvácí i mimo dny, kdy obvykle mívá menstruaci.
Pokud má žena istihádu, považuje za menstruaci pouze dny, ve které obvykle měla menstruaci před tím, než začala nepřetržitě krvácet.
A když tyto dny skončí, je považována za čistou a má udělat velkou očistu, i kdyby dále krvácela.
Žena, která má istihádu, nemusí dělat velkou očistu před každou modlitbou, protože tato žena (ať je s ní Bůh spokojen) dělala velkou očistu jen ze svého rozhodnutí a kdyby to bylo povinné, Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) by to objasnil.
Žena, která má istihádu, musí dělat malou očistu před každou modlitbou, protože je neustále znečištěna jako ten, kdo má trvalý únik moči nebo stolice.
Pokud člověk něco neví o náboženství, má se ptát učenců, stejně jako tato žena, která si stěžovala Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír) a ptala se ho na neustálé krvácení, které má.
Sahíh Muslim (1/ 264) (334).
(4/ 25).
Více (5)
توضيح الأحكام.
للبسام (1/ 447).
شرح النووي على مسلم.
فتح ذي الجلال والإكرام بشرح بلوغ المرام.
لابن عثيمين (1/ 390).