„Ať je tvůj jazyk stále vlhký od připomínání si Boha.”

Jeden muž si stěžoval Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír), že doporučených a dobrovolných věcí v islámu je na něj příliš mnoho a nedokáže je všechny vykonávat, protože je slabý, a pak se zeptal Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír), aby mu řekl o nějakém jednoduchém činu, za který je velká odměna, aby se toho činu držel a pravidelně ho vykonával. A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mu poradil, aby jeho jazyk byl stále vlhký od toho, jak s ním hýbe při vzpomínání Boha (dhikr) v každé situaci a v každý čas, jako je prošení za odpuštění, prosby, dhikr jako jako slova subhanalláh a alhamdulilláh atd.