, protože nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy.""
‘Áiša (ať je s ní Bůh spokojen) vyprávěla:
„Řekla jsem: „Posle Boží, Ibn Džud'án v džáhilíji (před islámem) udržoval rodinné svazky a krmil chudé, bude mu to k něčemu?" A on odpověděl: „Ne, nebude mu to k ničemu, protože nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy.""
قُلْتُ: يَا رَسُولَ اللهِ، ابْنُ جُدْعَانَ كَانَ فِي الْجَاهِلِيَّةِ يَصِلُ الرَّحِمَ، وَيُطْعِمُ الْمِسْكِينَ، فَهَلْ ذَاكَ نَافِعُهُ؟ قَالَ: «لَا يَنْفَعُهُ، إِنَّهُ لَمْ يَقُلْ يَوْمًا: رَبِّ اغْفِرْ لِي خَطِيئَتِي يَوْمَ الدِّينِ».
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mluvil o ‘Abdulláhu Ibn Džud'ánovi, který patřil k náčelníkům kmene Qurajš před islámem. Z jeho dobrých činů bylo, že udržoval svazky s příbuznými, hezky se k nim choval, krmil chudé a dělal další dobré věci, ke kterým nabádá islám, ale Prorok řekl, že mu tyto skutky v budoucím životě k ničemu nebudou, protože nevěřil v Boha a nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy.
Velké dobro víry, která je podmínkou přijetí dobrých činů Bohem.
Špatnost nevíry, kvůli které nebudou přijaty dobré skutky.
Dobré skutky nebudou v soudný den nevěřícím k užitku, protože nevěřili v Boha a v soudný den.
Dobré skutky během nevíry budou zapsány a člověk za ně dostane odměnu, pokud přestoupí na islám.
Sahíh Muslim (1/ 196) (214).
Více (6)
شرح النووي على مسلم (3/87).
المفهم لما أشكل من تلخيص كتاب مسلم (1/ 459).
إرشاد الساري لشرح صحيح البخاري (4/ 170).
التنوير شرح الجامع الصغير (2/364).
فتح المنعم (2/54).
البحر المحيط الثجاج في شرح صحيح الإمام مسلم بن الحجاج (3/ 455).