„Pokud někdo z vás ucítí něco ve svém břiše a není si jistý, zda z něj něco uniklo nebo ne, ať neodchází z mešity, dokud neuslyší zvuk nebo neucítí zápach.”
Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl:
„Pokud někdo z vás ucítí něco ve svém břiše a není si jistý, zda z něj něco uniklo nebo ne, ať neodchází z mešity, dokud neuslyší zvuk nebo neucítí zápach.”
«إِذَا وَجَدَ أَحَدُكُمْ فِي بَطْنِهِ شَيْئًا، فَأَشْكَلَ عَلَيْهِ أَخَرَجَ مِنْهُ شَيْءٌ أَمْ لَا، فَلَا يَخْرُجَنَّ مِنَ الْمَسْجِدِ حَتَّى يَسْمَعَ صَوْتًا، أَوْ يَجِدَ رِيحًا».
Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že pokud se člověk modlí a není si jistý, zda z něj vyšly nějaké plyny nebo ne, nemá přerušovat modlitbu, dokud si není jistý, že si zrušil očistu, a to tak, že to buď uslyší, nebo ucítí, protože pravidlo zní: ten, kdo má jistotu, nemůže ji zrušit pochybami, a on má jistotu, že udělal malou očistu, a to, jestli z něj něco vyšlo, není jisté a má o tom pochyby.
...:
Tento hadíth je základem pro islámská pravidla týkající se fiqhu. První zní: jistotu nelze zrušit pochybami. Druhé pravidlo zní: základem je, že věci zůstávají tak, jak jsou, dokud není jistota, že jsou jinak.
Pochyby o zrušení očisty nemají vliv a modlící se zůstává očištěný, dokud nemá jistotu o tom, že si očistu zrušil.
Sahíh Muslim (1/ 276) (362).
Více (2)
البحر المحيط الثجاج في شرح صحيح الإمام مسلم بن الحجاج (8/ 374).
المفهم لما أشكل من تلخيص كتاب مسلم (1/ 608).