Encyclopedia of Prophetic Hadiths

„Řekla jsem: „Posle Boží, Ibn Džud'án v džáhilíji (před islámem) udržoval rodinné svazky a krmil chudé, bude mu to k něčemu?" A on odpověděl: „Ne, nebude mu to k ničemu, protože nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy.""

„Příklad věřících v jejich vzájemném milosrdenství, lásce a soucitu je jako tělo: pokud je nějaký orgán nemocný, zachvátí kvůli němu nespavost a horečka celé tělo."

„Nejtěžší modlitbou pro pokrytce jsou modlitby ‘iša a fadžr a kdyby věděli, co je v nich (za dobro), přišli by, i kdyby měli lézt po kolenou. Zamýšlel jsem nařídit modlitbu, svolat k ní a nařídit někomu jinému, aby ji vedl, a pak jít s dalšími muži s dřevem na podpal k těm, kteří se nemodlí, a spálit jim domy.”

Byl jsem s Prorokem (ať mu Bůh žehná a dá mír) na cestách a jeden den jsem byl blízko něj, když jsme šli, a řekl jsem: Posle Boží, řekni mi nějaký čin, kterým vstoupím do ráje, a který mě oddálí od ohně. Řekl: „Věru, že jsi se mne zeptal na obrovskou věc, která je lehká pro toho, pro koho ji Bůh učiní snadnou. Uctívej jediného Boha a nic k Němu nepřidružuj, dodržuj modlitbu, dávej almužnu, posti se v ramadánu a vykonej velkou pouť ke Ka‘abě.” A potom řekl: „Nemám ti ukázat dveře všeho dobra? Půst je ochranou, almužna uhasí hřích stejně jako voda uhasí oheň a modlitba člověka uprostřed noci,” a pak recitoval: {Boky jejich se lůžkům vyhýbají} až k: {za skutky jejich}. Poté řekl: „Nemám ti říct o hlavě věci, jejím podpěrném sloupu a vrcholu jejího hrbu?” Řekl jsem: Ano, Posle Boží. Řekl: „Hlavou věci je islám, jeho podpěrným sloupem je modlitba a jeho vrcholem hrbu je džihád.” A poté řekl: „Nemám ti říct o tom, co všechno toto činí dokonalým?" Řekl jsem: Ano, Proroku Boží. A on uchopil jazyk a řekl: „Zdrž se tohoto.” Řekl jsem: Proroku Boží, budeme se zodpovídat za vše, co řekneme? A on řekl: „Aby o tebe tvá matka přišla Mu‘ádzi! Budou snad lidé svrženi na svých obličejích a nosech do ohně za něco jiného než za to, co si vysloužily jejich jazyky?”

„Židé jsou ti, na které se hněvá, a křesťané jsou ti, kteří bloudí.”

Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl svému strýci: „Řekni: „Není boha kromě Boha," a já ti je (tato slova) dosvědčím v soudný den.” A on řekl: „Kdyby mě Qurajšovci neuráželi a neříkali: „Udělal to, protože se bál," tak bych jimi svlažil tvé oči." A tehdy Bůh seslal: {Nemůžeš vést ty, které bys rád vedl, avšak Bůh, ten vede, koho chce.} [Příběh: 56]

„Když jsme seděli s Prorokem (ať mu Bůh žehná a dá mír) v mešitě, přijel nějaký muž na velbloudovi, nechal ho v mešitě pokleknout, přivázal ho a poté řekl: „Kdo z vás je Muhammad?" Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) seděl opřený mezi svými, a tak jsme řekli: „Tento bílý opřený muž." A on mu řekl: „Synu ‘Abdu-l-Muttaliba!" A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Poslouchám,” a tento muž mu řekl: „Budu se tě ptát tvrdě, nebudeš se na mě hněvat?" Odpověděl: „Zeptej se, na co chceš!” Řekl: „Ptám se tě při tvém Pánu a Pánu těch, co byli před tebou, to Bůh tě poslal ke všem lidem na světě?" Odpověděl: „Bože, ano.” (Muž) řekl: „Ptám se tě při Bohu: to Bůh ti přikázal, abychom se modlili pětkrát za den a noc?" Odpověděl: „Bože, ano." (Muž) řekl: „Ptám se tě při Bohu: to Bůh ti přikázal, abychom se postili tento měsíc?" Odpověděl: „Bože, ano.” (Muž) řekl: „Ptám se tě při Bohu: to Bůh ti přikázal, abychom brali almužnu od svých bohatých a rozdělili ji svým chudým?" Odpověděl: „Bože, ano.” A tento muž řekl: „Uvěřil jsem v to, s čím jsi přišel a budu k islámu vyzývat svůj lid , jsem Damám Ibn Th'alaba, bratr Baní Sa'ad Ibn Bakr.""