Encyclopedia of Prophetic Hadiths

„Zavázali jsme se Poslu Božímu (ať mu Bůh žehná a dá mír) k poslouchání a poslušnosti během strádání i dostatku, k tomu, co se nám líbí, i k tomu, co nenávidíme, i kdyby nám bylo křivděno na základě majetku, a k tomu, abychom neodstraňovali vládce, říkali pravdu za všech okolností a nebáli se žádných výčitek kvůli Bohu.”

„Náboženství je přát si a konat dobro pro druhého (nasíha).” Zeptali se: „Pro koho?" Odpověděl: „Pro Boha, Jeho knihu a Jeho posla, pro vůdce muslimů i pro obyčejné muslimy.”

„Radím vám bát se Boha, poslouchat a být poslušnými (svých vládců), i kdyby se stal vaším vládcem otrok. A ten z vás, kdo bude žít po mně, uvidí mnoho rozbrojů a rozkolů, a tak se držte mé sunny a sunny pravověrných, správně vedených chalífů a držte se jí zuby a střezte se novot, protože každá novota je blouděním.”

„Za každý kloub se má dávat almužna, za každý den, kdy vyjde slunce. A když usmíří dva, je to almužna, když pomůže člověku jízdním zvířetem, sveze ho nebo na něm veze jeho věci, je to almužna, dobré slovo je almužna, každý krok k modlitbě je almužna a odstranění škodlivých věcí z cesty je almužna.”

„Náboženství je přát si a konat dobro pro druhého (nasíha).” Zeptali se: „Pro koho?" Odpověděl: „Pro Boha, Jeho knihu a Jeho posla, pro vůdce muslimů i pro obyčejné muslimy.”

„Není služebníka, kterému Bůh svěří vedení jiných a on je podvede a pak zemře, aniž by mu Bůh zakázal vstoupit do ráje.”

„Když přicházela k Abú Tálibovi smrt, přišel k němu Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) a našel u něj Abú Džahla a ‘Abdulláha Ibn Abí Umajja Ibn Al-Mughíru a řekl: „Strýci, řekni: Není boha kromě Boha, slova, díky nimž se tě budu zastávat u Boha,” ale ‘Abdulláh Ibn Abí Umajja řekl: „Odmítáš náboženství ‘Abdu-l-Muttaliba?" A Posel Boží nepřestal navrhovat to, co řekl, a oni stále opakovali, co řekli, dokud Abú Tálib neřekl jako poslední slova: „Náboženství ‘Abdu-l-Muttaliba" a neodmítl říci: Není boha kromě Boha. A posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Při Bohu za tebe budu prosit o odpuštění, dokud mi to nebude zakázáno.” A Bůh seslal verše: {Nepřísluší prorokovi ani věřícím, aby prosili za odpuštění pro modloslužebníky} [Pokání: 113] A Bůh také seslal ohledně Abú Táliba a řekl Poslu Božímu (ať mu Bůh žehná a dá mír): {Nemůžeš vést ty, které bys rád vedl, avšak Bůh, ten vede, koho chce} [Příběh: 56]."

„Za každý kloub se má dávat almužna, za každý den, kdy vyjde slunce. A když (člověk) usmíří dva, je to almužna, když pomůže člověku jízdním zvířetem, sveze ho nebo na něm veze jeho věci, je to almužna, dobré slovo je almužna, každý krok k modlitbě je almužna a odstranění škodlivých věcí z cesty je almužna.”